Příběh kocoura Lízina
A jsme opět na chalupě u strejdy mé dvounohé.
Něco se děje, v šopě (kůlna, po gurolsku) se něco hýbe a šramotí. Najednou se objeví pod vrátky bílý čumáček. Ha, kotě! Kde se tu vzalo? A bílé? (Číča je přece mourovatá, i když má bílé nožky a čumáček, a v okolí jsou samí černí nebo mourovatí kocouři; a že by nám ho neukázala?)
"Čičí, jé ty si krásná bílá kočička, ahoj mrně, čičičí."
"Pchchch mrrrn pchááá!"
A je pryč. Zalezla pod dřevo.
"Čičičí, mlíčkó, pójď."
Nic.
Tak to pokračovalo den za dnem, Bílá kočička jen občas vykoukla, v noci se najedla a jinak zůstávala v šopě.
Nevím, jak u vás, ale u nás se stejně, jako se želvám říká Žofka nebo Poldina, říkalo bílým kočičkám Lízinka. Na husy se taky volalo lídy, lídušky - jako že jsou bílé.
Kočička tedy dostala jméno Lízinka.
Do konce prázdnin byla pořád velmi plachá a jen občas jsme ji zahlédli, jak se schovává v oštropci (vyztužená kupka sena), mihne se po zahradě, nebo vykukuje pod vrátky šopy.
Když jsme se sestrou za rok přijely, pozdravily jsme se s Číčou (o té byl minulý příběh), obešly chlívek s barany, koukly na babuťa (prase), krulyky a kury a ptaly se strejdy, jestli je u nich ještě Lízinka. "Jaká Lízinka? Jo, ten kocour, co ho tu loni někdo vyhodil? Terorizuje místní kocoury a pere se jak ďas! No jo, Lízin, toho nám byl čert dlužen."
A tak byl pro příští roky součástí zdejšího kočičího okolí divoký, bílý, neustále dorvaný a plížící se kocour, kterého kočky mezi sebe nikdy nepřijaly, protože byl "přespolní".
Nedal se pohladit, jen se nažral a pelášil s břichem u země někam pryč. Místní starousedlíci mu nemohli na jméno přijít a Číču i ostatní kočky před ním úzkostlivě (a občas neúspěšně - bílá koťata) chránili. Dovedete si asi představit, že se to neobešlo bez neustálých drsných bojů, při kterých chlupy a kousky uší jen lítaly.
Lízin se i tak dožil dost vysokého věku, i když na stáří chytil prašivinu a přišel o jedno oko.
| O sdílení
Betynka MacDonaldová 
20. listopadu 2014 9:51
Moje dvounohá je také hodně měkkosrdcatá, všechny Líziny by si vzala domů a sní o tom, že jednou vyhraje ve sportce a pořídí si útulek ... Jenom proto, že nebydlí ve svém, má jenom mě, a aspoň činí charitu, protože prostě musí :-))
Karolína + MZR 13. listopadu 2014 21:40
pardon - vilovými čtvrťmi
trochu se mi spletly víly s vilami
Karolína + MZR 13. listopadu 2014 21:39
Jj, útulky a umísťovací výstavy jsou vrcholně nebezpečné. Jednak odtama odcházím jak slzavé údolí a také musím mít s sebou osobu, která mě odtáhne od klece, jejíž obyvatel mě nesmírně zaujal! Jinak bych asi neměla pro kočku kam šlápnout. Což už ostatně na 34 m2 nemám ani dneska. A těch venkovních kočiček je mi líto. Když se mají kam schovat a kde najíst, tak jsou svým způsobem šťastné. Ale nebezpečí číhá na ně všude, bohužel. Teď jak jezdím taxíkem, tak vidím denně nějakého přejetého živočicha - ježka, kočičku, lišče....... pokaždé to obulím zákazník nezákazník. A myslím si, že většina těch přejetých je zbytečná - vyhnout se dá, ježkovi určitě! Když vletí střemhlav pod auto hravé kotě, je to průšvih a asi se s tím moc dělat nedá, ale taky nemusí řidiči v noci jezdit ztichlými vilovimi čtvrťmi jako idioti.
PaschaMami 13. listopadu 2014 19:34
Je pravda, Lízinové jsou skromní - E. T. bral vděčně co rozcapený Pascha nechal (dostával pochopitelně i víc). Naštěstí takových Lízinů moc nevidím (sednu v podzemní garáži do auta a jedu do města), protože by nebezpečí zakočkování bytu bylo akutní. Rovněž nechodím do útulku, navydržela bych to.
Hanako 13. listopadu 2014 0:04
Jo takovejhle Lízínů je pořád dost a ted se zimou ještě nějak víc. Tak at je všem kočkám dobře a mají plná bříšk i ty přespolnáci
KočkoEva 12. listopadu 2014 20:18
Lízine, je tě škoda, ale snad se teď máš jako v bavlnce. Zdraví tě Lízinka ze Šumperka!
Karla z Končin 12. listopadu 2014 18:12
Někteří kočičáci to nemají jednoduché. Ale měl se kam chodit najíst, a to je dobře.
PetraS 12. listopadu 2014 9:03
K nám celá léta chodí takovýhle Lízini na žrádlo, jsou plaší a jak píše Radka , ten nejstarší (už asi není) byl orvaný jak z mlýnku na maso. Ale zajistil si nástupce, takže každý rok dochází jeden mladý a jeden orvaný straší.
Radava 11. listopadu 2014 18:38
Tyhle venkovky... nemají to lehké. Pokud nemají někde zázemí, jako třeba ty naše. Všechny "pravé" venkovky, pokud se dožijí vysokého věku, vypadají, jako by prošly mlýnkem na maso, většinou. Však nemusím pro příklad chodit daleko, stačí kouknout k nám na zápraží, na Silvera. Ale stačí mu, aby měl pravidelný přísun jídla, svou boudičku, kam se schová když je ošklivě a je spokojený. A popravdě - sežere, co se mu předloží, nevybírá si...
Shanti Meena 11. listopadu 2014 9:45
Na obrázku není Lízin, ale o něco méně odraný kočkoun. :-)
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 161x / 2x
