Všechno je naruby...

Tak vám nevím, co se s tím jarem u nás doma děje. V sobotu ráno nás panička vyhodila na zahradu a nechtěla nás do večera pustit. Nejdřív nosila dlaždice zevnitř ven, pak zase dovnitř. Večer nás pustila domů, tam je to jako po boji. Nábytek není na svém místě, dlaždice mají škvíry... Prý to bylo rozbité nebo co, tak musela 1/3 pokoje předělat. No a my se Sárinkou bychom se prý pletli. Už to ale vypadá, že bude vše v pořádku.
To ale není všechno. Naše Florinka nějak strašně moc tloustne. Už to pozoruju delší dobu, je to ale čím dál horší. Páníčkové kolem ní běhají, hladí jí, dávají jí samé dobroty a pořád říkají něco o miminkách. No to jsem teda zvědavá, co to ta miminka budou. Nikdy jsem to neslyšela. Zatím zvědavě čuchám, ale nemůžu nic objevit. No snad už to brzy uvidíme, prý možná už tento týden. To pak dám hned vědět, co jsou to miminka.
A taky mi ostříhali drápky! Mně, takové malé hodné kočičce. To si ale dovolili, jenže na mě mají fintu, omotají mě dekou a vyndají jenom 1 tlapku, to se pak nemůžu bránit. Tak u toho alespoň vydávám zlostné zvuky. To Sára se nechá bez problémů, jenže já je potřebuju na lov, nejlepší kulišárna je lovení Sárinky, a to bez drápků moc nejde. Ale zase brzy dorostou...