Byli jsme na výstavě v Praze

To bylo něco. Zase mi to mami neřekla a ráno v sobotu mě drasticky strčila do přepravky. Nevím, na co ti lidičkové myslí??? To se přeci musí říct dopředu, koček je potom celý vyjevený.
Jelo se tentokrát na etapy. Nejprve mě naložili do zeleného auta, přisedla k nám Jaffí mami Věra a dojeli jsme do Plzně. Po cestě jsem samozřejmě trochu vysílala. V Plzni mě přeložili do modrého auta, kde už v jiné přepravce byla kočička Eliška. Trochu jsme si povídaly a dojeli jsme do Rokycan. Tam ve velké přepravce přistoupil můj nevlastní bráška Samson. Ten toho ale taky dost napovídal, prý jak se holky máte, co jste snídaly.....? No a pak už jsme byli v Praze.
Vystáli jsme frontu, předvedla jsem se té hodné paní doktorce, která byla také s kočičkou na výstavě v Ústí, maminy nám vyzdobily klece a pak už jsem mohla vesele trucovat. Chtěla jsem se schovat pod koberec nebo za záclonku, tak, jak to dělá moje mami Beata, ale dostala jsem pelíšek, tak jsem trucovala vedle pelechu. Někdy i v pelechu. No a kolik že nás tam na té výstavě bylo? Já, RoRy, Ramses, Samson a Tenuška. Chyběl Oliwer a Laurinka, ale i tak nás bylo dost. Také bylo všude plno koček, dokonce kousek od nás byl v kleci i můj děda Alf. Mně nejvíc vadili ti ukřičení nohatí ocicati proti nám. Musela jsem si prostě schovat hlavu, abych je neslyšela. Skákali, šplhali, křičeli, prostě není nad nás, klidné britky. RoRy taky ležela celá zachumlaná v pelíšku, dokonce si přikryla hlavu dekou, aby to neslyšela. Tenuška, to je moje skoro dvojče, ta se pořád rozhlížela a myslím, že by si klidně šla i hrát. A kluci? Ramsík zuřil, cenil zuby, syčel a dělal zlého draka, Samík byl vzorný, polehával, předváděl záda i zadeček, občas i hlavu. Hodně lidí si nás fotilo, chodily návštěvy, mami Věra pořád stála a s někým mluvila, chválila nás a vzpomínala na všechny, kdo tady nebyli. Na tátu Jaffu, mami Hanku i Beatu. Ona je na ně totiž pyšná.
Potom bylo posuzování. Strašně dlouho to trvalo, ale nakonec nás všechny posoudili. Ramsík a Samson byli u paní Knýové a oba dostali V1, Ramsík dokonce zvítězil v barvě a získal BIV. RoRy, já a Tenka jsme měly dost velkou konkurenci, ale posudky máme od pana Reijerse dobré, jen medailičky jsme nedostaly. Nevadí, budou příště.
No a když holky dvounohé snědly všechno cukroví, jelo se domů. Zase jsme se nalodili do modrého auta, dojeli do Rokycan a rozloučili se se Samíkem a Martinou. Dojeli jsme do Plzně, tam nás čekal táta a kluk Radek, přesedly jsme do zeleného auta a frčeli domů. Ale ještě překvapení. Místo domů, jsem jela do Pařezova. Směla jsem se procházet po domě, kde jsem vyrostla, mohla jsem do pokojíčku, do obýváku, chodila jsem si tam všude pyšně (nikdo z koček naštěstí doma nebyl, jinak by asi byl boj, no a k tátovi Jaffoušovi nesmím, ten prý by nevěděl, že jsem jeho dcerkuška???) No nevadí, prostě jsem měla fakt perný den, takže když jsem konečně dojela domů, do našeho domečku, strašně dlouho jsem pila, ještě déle jsem jedla a potom jsem strašně rychle usnula. Určitě se tomu nedivíte, že?