
Zdravím všechny kocouře a musím vám hned zpočátku svého vyprávění říct, že jestli jste kocouři, určitě víte, o čem mluvím. Není jednoduché bydlet s kočičkou!
Vzal jsem Hanku na půdu. Byla se už podívat v kotelně, v dílně, dokonce jí maminka už vzala i ven. Dostala kšíry po mě, ale vůbec to neuměla, ležela pořád na zemi, dělala, že nemá nožičky, když je měla, tak se strašně plazila, pořád se rozhlížela, jako že se bojí a přitom je to venku tak pěkné. Nakonec jí musela maminka nést. Nevím proč, já venku bývám rád. No, holka! Tak jsem jí vzal na tu mojí půdu. Běhala tam a všude lezla a pátrala, prohlížela si všechny moje tajné kouty a nakonec se nám schovala pod starou prkennou podlahu. Já se tam nevejdu, ale ona je taková štíhlá a vejde se i do míst, kam jsem se nedostal ani jako kotě. To se ale našim lidem nelíbilo, po chvíli nahánění jí maminka odchytila a musela domů. A večer potom to začalo. Nejdřív jen tak chodila a tichounce mňoukala. Kolem všeho se začala obtáčet a její mňoukání dostávalo jiné tóny. Moc pěkně u toho mrskala ocáskem a když jsem se objevil doma, hned ke mě běžela a začala mi zpívat. Ale naše maminka byla pořád někde na blízku a hned nás od sebe odháněla. Já se přiznám, nejdřív jsem nevěděl, co to znamená, ale asi tak druhý, třetí den mi to někdo pošeptal. Byl to takový zvláštní neznámý hlas a říkal, Jaffo, ona je tvoje nevěsta, ona by s tebou chtěla koťátka, ona se ti nabízí, tak tu nestůj, jako hloupý trdlo, lehounce jí chyť a trošku jí kousni do krku, na to další už přijdeš sám. No mě to už samotného napadlo, ale nebyl jsem si jist. Když mě ten hlas ujistil, tak jsem to zkusil. Hanka ale křičela a už tam zase byla maminka. Ale proč? Vždyť ona tak krásně voní a zpívá??
Ale to není všechno. Jak u nás doma poletovaly ty Hanky “Jarní hormony“ chytila to i jedna naše fenka Žofina a přišlo na ní hárání. To bylo dvojité peklo. Z jedné strany kvičela Hanka a z druhé vzdychala Žofina. Venku pořád vyhlížela k vrátkům, protože tam za ní chodili nápadníci, ale protože už je starší paní, je jí skoro 9 let, má štěňata zakázaná. Ale příroda je silnější, proto Žofina přemlouvala i mě. Strkala do mě čenichem, nutila mě ke hraní, honila mě, naše panička pořád říkala, že je moc dobře, že naše holka Věruna není doma, protože by na ní ty mimibacily mohly taky naskákat. Ale to prý je holt to jaro. Venku to tak ale vůbec nevypadá. Pořád padá sníh, já tam tedy chodím, abych všem kocourům v okolí připomenul, že tady jsem pánem já, ale dlouho tam nebývám, zebou mě tlapky.
Doufám, že už brzy přijde jaro, protože se s maminkou chystáme zase po roce do Plzně na výstavu. Vloni to byla moje první, letos by to mohla být ta, kdy ze mě bude Šampión. Tak mi držte palce, bude to poslední víkend v březnu. Máme konečně nový foťák, tak doufám, že budeme i fotit, abyste to taky viděli. A nebo tam přijeďte, poznáte mě podle modrých záclonek a Hanku podle zelených. A taky už nám potvrdili název naší chovatelské stanice, maminka pro nás vybrala May blobs, to znamená BLATOUCH. Je to legrační, naše Hanka bude možná někdy maminkou koťátek blatoušátek.
Sdílejte! | O sdílení
![]()
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?