
 7. února 2005  |
7. února 2005  |   Věra Ľuptáková  |
Věra Ľuptáková  |   4 201x / 1x
4 201x / 1x
		|  Podíval jsem se po obědě oknem a řekl Hance, že je tam krásně, proto půjdeme ven. | 
|  Nenechala se přemlouvat a byla tam první. Máme kolem domu lešení, proto pro ní nebyl žádný problém vylézt na střechu garáže. Ona je totiž strašně odvážná a stále leze do výšek. Řekl jsem si, že když to zvládla ona, nesmím zůstat pozadu. Ještě štěstí, že svítilo sluníčko a tašky neklouzaly, jinak bych se nejspíš smekl a to by to panečku žuchlo. | 
|   | 
|  Když jsem jí dohonil, musel jsem jí domlouvat, aby nelezla na tu druhou vysokou střechu. Podařilo se mi to a potom se mi najednou začalo chtít dělat Hance návrhy. Sluníčko, pohyb, Haniččina odvaha, prostě mě to celého roztoužilo. | 
|   | 
|  Skončili jsme doma v postýlce, a věřte, po takové adrenalinové procházce se nám spalo, jako v nebíčku. | 
 
	Sdílejte!  |  O sdílení
	 
  
  
  
 
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
	Jak cookies používáme?