Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

MŇOUŠOU 2011

Datum1. ledna 2011  |  AutorModrizia Mňauvézová  |  Zobrazení celkem/dnes9 914x / 4x

Blue Cat Television uvádí

Mňúws logo

MŇOUŠOU 2011


Mňupitýýýýááájééééj,

vítejte, vítejte, vážení a milí televizní diváci u naší – vaší modře zářící televizní obrazovky Blue Cat Television, ze které vás všechny zdraví Modrizia Mňauvézová a její vysílací tým.

Tak co?? Jste patřičně natěšeni, slavnostně načechráni a nastraženi na Mejdan roku z Modrokocouřáku?? Máte vykartáčované kožíšky, načesané fousky, naleštěné drápky, dychtivostí navlhčené čumáčky a vůbec, už se třepotáte nedočkavostí, jak to dneska rozjedem??

JO?

Tak to máte smůlu, protože dneska žádná šou nebude. Prostě změna vysílacího plánu... no co, co, co je to tam vzadu za protesty, tss, jaký, podat stížnost do mňaurlamentu, nic nebude, změna vysílacího programu vyhrazena a stěžovat si můžete třeba na nádraží, dneska prostě Mňoušou nebude, sem řekla!! Ale nebojte, nebojte, vysílat budeme, to zas jo. Tak se hezky uvelebte, nabystřete smysly, zklidněte předmejdanově nabuzenej mňaudrenalin... tááák, dýcháme zhluboka, to je ono... a teď už... jo, rejžo, můžem, u mě dobrý...

Vážení televizní diváci, a nyní mi dovolte, abych vás pozvala ke sledování premiéry filmového díla, které v kočprodukci s Blue Cat Television napsal... sám život.

Dovolte, abych vás pozvala ke sledování MŇOUSTORY.

Zasněžená pláň, mrazivé ticho, kterým se rozléhají kroky. Přichází...

„Dovolte, abych se představil: jsem... Vlastně vůbec není důležité, kdo jsem. Pro náš příběh stačí, když řeknu, že jsem – člověk. Vydal jsem se v posledním dni roku, abych se hvězd nad obzorem zeptal, co přinese nový rok... abych se podíval, jak na noční obloze září vesmírná tajemství a kdo ví, možná i lidské osudy. A snad abych viděl padat hvězdu a řekl přání... mám jen jediné, nebýt sám, nebýt ztracený ve světě plném lidí...

Šel jsem dlouho hlubokým sněhem, chvílemi trochu ztrácel dech. Zastavil jsem se. Bojoval jsem s dechem a se zklamáním. Na obloze nebyla ani jediná hvězda. Jen jednotvárná šeď visela nad obzorem. Marně jsem napínal zrak ve snaze zahlédnout aspoň střípek, odlesk hvězdné záře.

Najednou jsem u svých nohou postřehl pohyb. Pohlédl jsem dolů. Stálo u mě malé, neznámé stvoření. Vzhlédlo ke mně vzhůru a beze slov se zeptalo: Kdo jsi?

„No, já jsem člověk, to snad vidíš. Ale co nebo kdo jsi ty??“

Stvoření se zatvářilo tajemně: „Představ si – já jsem štěstí!“

Snažil jsem se, vážně jsem se snažil, aby v mé otázce pochybnost nezazněla: „Ty? Štěstí?“

Fakt jsem se snažil, ale stvoření asi mělo dobré uši.

„Ano, já jsem opravdu tvoje štěstí. Ty mi nevěříš, vy lidé si myslíte, že štěstí, to jsou ty vaše peníze, hodně peněz, auta, šperky, drahé domy, luxus, plné skříně věcí, složitá a drahá jídla, pořád nové a nové věci. Hele, člověče, že ty si tohle taky myslíš, že jo?“

Zamyslel jsem se a kývnul.

Stvoření mělo zvláštně vědoucí a trochu pobavený výraz.

„Já vím, že si to myslíš. Možná ty věci máš, ale, řekni, jsi šťastný?“

Stvoření na mě kulilo oči tak dychtivě, že jsem nedokázal mu říci, co je ti do toho? A nedokázal jsem neodpovědět... to stvoření vypadalo, že mi čte předem každou moji myšlenku.

„No, šťastný... já nevím... asi ne.“

Stvoření spokojeně pokývalo.

„Vím, že nejsi šťastný. Protože nemáš mě. Máš peníze, auto, věci a stejně tady v mrazu a sněhu hledáš ve hvězdách odpovědi na otázku, jak žít, viď?“

Mlčel jsem. Přiznat pravdu by bolelo a lhát jsem tomu stvoření nemohl.

„Ani hvězdy ti neřeknou to, co vím já. Jsem tvoje štěstí, protože mohu do tvého života vnést to, co neznáš a nemáš. Svobodomyslnost, přítulnost a hravost. Smích, protože moje hry jsou bezelstné a mají v sobě vtip, nápad, eleganci a radost, velikou radost. Mohu do tvého života vnést nepoznané blaho z důvěrného přitulení, mohu ti dát neopakovatelný půvab a krásu mého těla.

Vnesu do tvého života řád. Naučím tě nelpět na věcech... jsou to jen věci a já dovedu zbavit tě těch nepotřebných, na kterých jen zbytečně leží prach. Naučím tě uklízet věci, které pro tebe úplně nepotřebné nejsou a chceš je zachovat pro budoucnost a byl jsi zvyklý, že kam jsi je položil, tam ležely. Já tě naučím je dávat hezky tam, kam patří. Ozdobím tvůj příbytek nejen svou přítomností, ale také svými stopami, kterými světu říkám – tady bydlím já, štěstí.

A možná se někdy stane, že něco kolem mne ti způsobí starosti a strach o mne a bezesné noci, protože ani mně, štěstí, se nevyhýbají nemoci a trápení, ale o to víc si uvědomíš, jak vzácné a šťastné jsou zdánlivě obyčejné dny, ve kterých taková trápení a strach nejsou... a tohle pochopit a uvědomit si, to je veliké štěstí.

Pozvu tě k hledání tajemství v mých očích... nikdy to tajemství nenajdeš, to je jen mé a neprozradím ho, ale pro tebe i to hledání bude znamenat mnoho.

A jako střežím své, budu i tvé tajemství střežit. Můžeš mi říci a svěřit cokoliv, vyslechnu tě a neprozradím nic. Už nikdy nebudeš sám, budeš-li mít mne, budu připravené sdílet tvou radost i tvůj žal. Dokážu poznat, jak ti je, i když nebudeš mluvit, a dokážu vejít do tvé duše a léčit v ní, co bolí. Naučím tě, abys myslel ne na sebe, ale na mě... naučím tě vidět svět jinak, naučím tě návratu z tvého zmateného, složitého světa k poznání, že pro život stačí ty nejjednodušší věci: teplé místo, kde lze ulehnout v bezpečí a jistotě, místo, kde tělo dojde nasycení, a místo, kde je někdo, kdo ti dá lásku a pohlazení. Jsem velkorysé a umím přehlédnout a odpustit i tvoje chyby, i to, že ne vždycky mi budeš rozumět. Budu žít nejen v tvém příbytku, ale hlavně v tvém srdci... a možná, možná i tebe nechám vejít do srdce mého a to pro tebe bude největší štěstí... prosté, neokázalé, tiché a proto největší.“

Stvoření se odmlčelo.

Pořád jsem se na něj díval trochu nevěřícně: „Poslyš, to, co říkáš, zní moc dobře. Ale, nejsem dnešní. Co za tolik štěstí najednou budeš chtít?“

Stvoření se zatvářilo pohoršeně a v odpovědi trochu zdůraznilo sykavky.

„To jsssem čekalo, že sse zeptáš, vy člověkové jssste prossssstě materialisssti. Co za to, co za to. Ssssskoro nic!! Vlassstně jen to, aby tvoje území se ssstalo mým územím. Trochu jídla a vody a taky potom abys uklidil, co ze sebe vydám. A když budu potřebovat pomoci v nějakém tom trápení, tak abys nelitoval peněz a času a pomohl mi. No a taky aby ses snažil mi rozumět a nikdy nezapomněl na to, že jsem tvoje štěstí, víš?“

Začínal jsem mít pocit, že tomu stvoření podléhám víc a víc. Stvoření to nepochybně tušilo, protože spokojeně mhouřilo oči. Pokusil jsem se naposledy vzepřít jeho neodolatelnému vábení.

„Hele, ty, štěstí... a když tedy jsi takové štěstí, proč jsi tady?? Proč nejsi někde s někým... my lidi přece pořád hledáme štěstí...“

Stvoření vypadalo pobaveně.

„ Proč? Protože vy lidi sice pořád hledáte štěstí, ale vidíte ho úplně jinde, než doopravdy je. A nemysli si, já nejsem samo, štěstí, nás je víc... a někteří lidé už to poznali a pochopili a mají svá štěstí doma... a ty můžeš některé poznat a najít jejich přátelství a budeš tak mít dvojnásobné štěstí! Vážně... jedno štěstí vede nevyhnutelně k dalšímu, víš? A někteří to teprve pochopí... a někteří to nepochopí nikdy a celý život budou marně čekat a své štěstí nepoznají, protože ho budou hledat tam, kde není... v penězích, autech, špercích a věcech.“

Stvoření se odmlčelo a upřelo na mě vyčkávavý pohled.

Pokrčil jsem rameny.

„Tak... když jsi štěstí, byl bych blázen tě odmítnout. Tak jdeme... jdeme domů.“

Stvoření rozsvítilo oči. Udělalo vedle mne pět krůčků a pak se zastavilo. Lekl jsem se... přece mi v poslední chvíli neuteče, štěstí?

„Co se děje? Proč nejdeš dál?“

Štěstí nepokojně přešláplo.

„No... tedy... nemohl bys mne nést? Mě totiž... dost zebou packy, víš??“

Sehnul jsem se a překvapen lehkostí, ale i pevností svého štěstí, dal jsem ho pod kabát. A vydal jsem se sněhovou plání k domovu.

Po chvilce se z kabátu ozval zvláštní zvuk. Vyděšeně jsem nahlédl do kabátu.

„Co se děje? Co ti je???“

„Co by mi bylo? Vrním, přece, člověče, to my tak děláme, když je nám dobře.“

„Aha... a naučíš mě to taky? Naučíš mě vrnět?“

„To se člověk naučit nemůže... ale neboj, naučím tě, co máš dělat, abych vrnělo co nejčastěji, to ti mohu slíbit.“

Se zvláštním pocitem jsem pokračoval v cestě domů. V polovině pláně jsem se zastavil. Otočil. Díval se.

Na obzoru zářilo hvězdné nebe. Do daleka zářící hvězdy byly velké, zářily jasným světlem a zdálo se mi, že v jejich záři vidím... oči. Spokojené, vědoucí a trochu pobavené oči.

Zdá se mi to? Jsou to oči, nebo mne klame zrak? Neměl jsem možnost dívat se dál a zjistit, jestli vidím, co myslím, že vidím.

My jsme vaše hvězdy!

Štěstí v mém kabátě se nespokojeně vrtělo, hemžilo a vydávalo zvuky, ve kterých jsem brzy rozeznal jasné sdělení: „Chvátej trochu, začíná mi být zima a mám hlad, doufám, že máš doma kus dobrého masa a trocha smetánky by taky neškodila, a sice chvátat máš, ale ne tak nadskakovat, ještě mě vytřepeš, a ať tě ani nenapadne se ještě zastavovat, pche, hvězdy, to jako nevim, k čemu, když máš teď mě, jo, člověče, teď už to nebude žádné čekání na padání hvězd, teď to bude Padá kočka, přej si něco. No, doufám, že máš doma dost pořádně vysokých skříní...“

Náhle pohyb i zvuk v kabátě přestaly. Polekaně jsem nahlédl...

Spalo. Důvěřivě stulené, spalo. A pod fousky se mu zachvíval... úsměv. Takový, jaký dokáže mít jen štěstí.

Po pěti opatrných krocích jsem se přistihl, že se usmívám také.

Šťastně.

THE END


Vážení televizní diváci,

myslím, že film nepotřebuje kočmentáře.

Proto z našeho studia už jen jediná věta: V NOVÉM ROCE HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!

Vaše Modrizia Mňauvézová
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





40 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Betty
KocouřákBetty  Datum23. prosince 2014 14:39

Taky se usmívám, šťastně a k tomu si řvu. Stejně jako každý rok, když si to čtu znova a znova. Je to tak krásné, tak pravdivé, tak potřebné.......... Děkuji za to Štěstí!!!

Thunder
KocouřákThunder  Datum30. prosince 2011 23:32

Uf, to jsem si pořvala. Krásné!!!

Minda
KocouřákMinda  Datum25. prosince 2011 17:32

Krásné....

Kačaba
KocouřákKačaba  Datum4. ledna 2011 14:35

Moc krásné, děkuji.

adelnik
Kocouřákadelnik  Datum3. ledna 2011 12:26

No jo... tak bulím, no... romňauntika beroucí za srdce jako Malý Princ. Myslím, že příběh je stejně nadčasový a ráda jej jednou přečtu svým dětem.

marcelab
Kocouřákmarcelab  Datum3. ledna 2011 7:42

Moc dík za krásný a pravdivý článek. Taky jsem moc ráda, že mám svoje štěstí. Je až neuvěřitelné, co taková kočička dokáže.

Čert.cz
KocouřákČert.cz  Datum2. ledna 2011 20:31

Modrizie, vytvořila jsi nádhernou galaxii a hvězdy které jí tvoří, jsou naše šťastné hvězy.

danek
Kocouřákdanek  Datum2. ledna 2011 19:42

Moc krásný příběh, dojemný.

Mates a Chico
KocouřákMates a Chico  Datum2. ledna 2011 18:49

Nádhera, nemáme slov, děkujeme.

Frantiska
KocouřákFrantiska  Datum2. ledna 2011 11:30

úžasné, moc se ti to povedlo .. na tolik, že jsem si kvuli tobě vzpomněla i na diakritiku :)

Marki
KocouřákMarki  Datum2. ledna 2011 11:29

Tak to je prostě ... nemám slov...Lucko, skláním se před Tebou.

Tatiana
KocouřákTatiana  Datum1. ledna 2011 23:48

Ještě že to štěstí nemám doma jen jedno........Luci, jak ty dovedeš nazvat věci pravými jmény! Nádhera! Díky, díky.

Tatiana
KocouřákTatiana  Datum1. ledna 2011 23:45

Ještě že to štěstí nemám doma jen jedno........Luci, jak ty dovedeš nazvat věci pravými jmény! Nádhera! Díky, díky.

janina.z
Kocouřákjanina.z  Datum1. ledna 2011 21:05

Tiše sedím a nevidím na klávesnici ...Děkuji Modrizie, děkuji Luci za vše:-)

Tei
KocouřákTei  Datum1. ledna 2011 19:51

Tenhle příběh opravdu komentáře nepotřebuje, neboť je v něm řečeno vše. Takže jen- díky :-)

Hanako
KocouřákHanako  Datum1. ledna 2011 19:15

Och krása, už vím proč si ty svoje štěstíčka každej den pořádně omuchlám. Hihi to sem v lonském roce nadělila dokonce několik štěstíček. Modrizie moc a moc děkuju za ta štěstíčka co mám.

Otík
KocouřákOtík  Datum1. ledna 2011 18:34

Moc děkujeme za nádherný a pravdivý příběh


Moc děkujeme za nádherný příběh. i nás rozplakal.

ilias od FBL
Kocouřákilias od FBL  Datum1. ledna 2011 18:31

Díky... Bulím a neprodleně jdu rozvrnět svá chlupatá štěstíčka!

Sylvie
KocouřákSylvie  Datum1. ledna 2011 17:40

Krasny pribeh, moc krasny a pravdivy pribeh.... Dekujeme :)

saeah
Kocouřáksaeah  Datum1. ledna 2011 17:12

Krásný příběh! díky za něj :-))!

pet5ka
Kocouřákpet5ka  Datum1. ledna 2011 17:08

Moc hezké!

Chillhousová
KocouřákChillhousová  Datum1. ledna 2011 16:29

děkujeme!

Milena
KocouřákMilena  Datum1. ledna 2011 15:14

Safra!!!!!! Já nechci brečet celý rok!!!! Safra!!!!!
Já to vím, že jsou to moje zlatíčka a štěstíčka, ale tohle mě teda dostalo. Díky Modrizie a Lucko.

janina282
Kocouřákjanina282  Datum1. ledna 2011 14:41

Jedním slovem NÁDHERA! Díky moc Luci, za vše....

Laďka Reichová
KocouřákLaďka Reichová  Datum1. ledna 2011 14:35

To je tak krásnééé :-)) Já to pořád říkám, když ty své chlupaté broučky držím v náruči, že jsou má největší štěstí :-) Díky Lucinko!

Eva B.
KocouřákEva B.  Datum1. ledna 2011 13:59

Také mí vyhrkly slzičky,protože podobně se ke mně před víc než rokem přistěhoval malý kocourek,dnes už velký dareba,ale nevyměnila bych ho za nic na světě.

Betty
KocouřákBetty  Datum1. ledna 2011 13:23

Ježiš to je taková krása. Sedím tady, brečím a rychle musím ta svoje štěstíčka pohladit. Děkuju, Lucinko, děkuju za všechno :-))))

Silvie OK
KocouřákSilvie OK  Datum1. ledna 2011 13:21

A já už nemám co dodat. Snad jen, že moc děkuji Modrizii a všem. Vy víte za co.

Maud
KocouřákMaud  Datum1. ledna 2011 13:13

Moc pěkné. Kdyby tak víc "člověků" chtělo pochopit v čem vlastně je to štěstí!

Iva Goli
KocouřákIva Goli  Datum1. ledna 2011 12:57

Veľmi ďakujem za nádherný príbeh, ktorý je neuveriteľne pravdivý a všetkým hviezdam za šťastie, ktoré nám priniesli:))))))

Ledge
KocouřákLedge  Datum1. ledna 2011 12:45

Moc krásné, děkuji. :o)

Leemet
KocouřákLeemet  Datum1. ledna 2011 12:32

Brečím. Nádherný a pravdivý příběh. Děkuju Modrizie.

Arabela
KocouřákArabela  Datum1. ledna 2011 12:30

Chvíli mi trvalo, než jsem přes slzičky dojetí příběh dočetla. Lucinko, krásné, dojemné, pravdivé :-))

Modrizie Mňauvézová
KocouřákModrizie Mňauvézová  Datum1. ledna 2011 12:29


Milí diváci, obrazový mňauteriál ve větší velikosti najdete zde:

http://mnuws.rajce.idnes.cz/MNOUSTORY_aneb_MY_JSME_VASE_HVEZDY./#Kopie_-_MY_JSME_VASE_HVEZDY_.JPG

Taťána
KocouřákTaťána  Datum1. ledna 2011 12:28

Skvělé. Luci díky.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum1. ledna 2011 12:09

Kdyby existovala kočičí bible, tohle by tam bylo. Krásný a pravdivý příběh. Děkujem Luci

tasma
Kocouřáktasma  Datum1. ledna 2011 11:52

Úžasný zimní příběh. Taky mi nějak zvlhly oči ...

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum1. ledna 2011 11:47

Jaká životní pravda,mrazilo mne při čtení,slza ukápla.Moc si přeji,aby tuto pravdu pochopili a přijali za svou všichni lidi na tomhle opravdu materialistickém světě!Díky Lucko!

April
KocouřákApril  Datum1. ledna 2011 11:42

To tedy další komentář nepotřebuje. Díky! A v novém roce hodně Štěstí! :-)

Alča
KocouřákAlča  Datum1. ledna 2011 11:35

Nádhera. Sice jsem si u toho poplakala, ale.....Lucinko díky.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
Veterinární poradna: Kocourek má zlomenou nohu - je ... (76x)
2
RSS kanály (62x)
3
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (56x)
4
Rostliny jedovaté pro kočky (37x)
5
Kočičí jména (29x)
6
Moje první ráno v novém domově (24x)
7
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (23x)
8
Vyhlášení NEJ fotky července 2022 (19x)
9
Kdo mi to vysvětlí? (17x)

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2022

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top