Moje návštěva!

Milí kočičáři i dvounožci. Konečně jsem měl návštěvu také já. Přijeli za mnou Vlastík a Katka a jako dopravní prostředek si vybrali motorku. Moc jsem se na tuto návštěvu těšil. Maminka stále někam jezdí, ale já jsem žádné dvounožce z Modrého kocouře dosud neviděl. Návštěvu jsme čekali už od rána. Vypadalo to na pěkný, sluníčkový den, tak jsme zavolali do Berouna, jestli se k nám dvounožci od Áji a Matýska opravdu chystají. Pak dorazila SMS, že „návštěvníci“ jsou už jenom kousek od nás. Maminka vyšla na dvůr otevřít bránu a za chvilku si to přivrčela velikánská černá motorka a na ní dva zakuklenci. Celé jsem to pozoroval z okna. Ale když ti zakuklenci dorazili k nám, utekl jsem. Byli strašně velicí a celí černí a tak divně voněli, že jsem raději zalezl za sedačku a ani jsem nedutal. Oni se ale odkuklili, hezky mluvili, volali na mne a dokonce mi přivezli dáreček. Tak jsem pomaloučku vylezl. Očichal jsem zavazadla, prostudoval jsem mapu cesty, ale nedůvěra byla veliká. Snažili se mě dokonce nalákat na takovou voňavou dobrůtku – konzervičku s lososem (moje neoblíbenější masíčko). Nedal jsem se zlákat.

Dvounožci si vyprávěli, mluvili i o Matýskovi a já jsem poslouchal vedle v pokoji. Nejvíc se mi líbila historka o hořící brašně. Když za mnou ti motodvounožci jeli, stala se jim taková příhoda. Chtěli zastavit u benziny a cítili něco divného. No ti ale koukali! To, co tak divně páchlo byla hořící brašna. Od výfuku začala hořet kabela s věcmi a Vlastíkovi shořely civilní kalhoty a boty. Ještě, že jsem tu měl bráškovy kraťasy a pantofle, jinak by návštěvníci museli chodit v motorkářském. Já jsem očichával kabely, prohlédl jsem si dáreček, který dostala maminka (krásný keramický zvoneček s kočičkou), ale dotekům jsem se vyhýbal. Dvounožci se pak se vydali na prohlídku našeho města. Já jsem tu zůstal sám, ale ničemu jsem moc nedůvěřoval, tak jsem raději neochutnal ani tu darovanou dobrůtku, ani bonbónky, které nechali na stole. K večeru se dvounožci vrátili a já jsem byl rád. Už jsem s nimi seděl v pokoji, ale hladit jsem se nechal jenom od maminky. Katce se však podařilo udělat několik skvělých fotek.



Tady na té, to nezývám, ale ukazuji, jak strašlivý jsem kocouř a ať si dají pozor. Nedám sebe ani maminku. (Z téhle fotky má maminka největší radost. Už se pokoušela několikrát mě takhle vyfotit, ale nedovolil jsem to.) Večer se návštěva rozloučila, zase se změnila na zakuklence a vystartovala domů. Ani jsem nestačil pozdravovat Matýska s Ájou.

Když jsem se přesvědčil, že už u nás návštěva není, tak jsem se pustil do té rybí bašty. To, že jsem se na dobrotu nepustil hned před návštěvou, to jsem udělal schválně, aby si nemysleli, že mě maminka špatně krmí. Sežral jsem masíčko a dokonce vylízal i misku. Do druhé konzervičky se pustím hned, jak mi jí maminka otevře.

Tak jsem byl spokojený, nabaštěný, že jsem se rozložil na okno a pochrupoval jsem. Konečně jsem se mohl přesvědčit, že lidé, za kterými maminka jezdí, jsou prima i ve skutečnosti, ne jenom na webu. Tak se kočičky a kocouřové nebojte. Z těchto lidí vám nikdo neublíží.

Jé, to byla ale krásná sobota.

Maxík

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama