Šklíba

Dne 9. 9. 2003 jsme se stali hrdými novými ubytovateli kočky Šklíby. Nechci použít slovo “majitel”, protože Šklíba se dost dobře vlastnit nedá, ale zřejmě se rozhodla, že jí jako nová rodina budeme vyhovovat.

Šklíbu jsem objevila vlastně pouhou náhodou, když jsem se uklikla na internetu. Nikdy předtím jsem kočku neměla, ale protože náš byt je prostorný a do Šklíby jsem se na první pohled zamilovala, bylo rozhodnuto. A to jsem netušila, jak báječná je Šklíba ve skutečnosti. Prvních pár nocí se jí přece jen trochu stýskalo, a tak skončila u mě v posteli na vlastní dece. Moudře se rozhodla, že mého přítele z nočních smutků vynechá. Vlastně nám rozdělila funkce hned od počátku. Mě má na krmení, mazlení a vůbec starání se, přítele na hraní, Jinak se ale chová jako pravá šlechtična. Stále nás chce mít pod dohledem a tak se vždy uvelebí na nejfrekventovanějším místě bytu a nechá se překračovat. Na parapetech má už svoje podložky protože ji baví sledovat dění na ulici a vyhřívat se na sluníčku. Mazlit se moc nechce, jen ráno, tak kolem půl sedmé mi hupsne do postele a na chvilku se z ní stává největší mazlík na světě. S míčky a myšičkami si hraje jen pokud ji nikdo nevidí, ale ochotně se nechá vyprovokovat k boji se světlem laserového ukazovátka. Zamilovala se do vysavače. Protože neslyší, randál ji netrápí, ale pokaždé, když se u nás uklízí, nechá se ochotně místo denního vyčesávání vyluxovat jemným kartáčovým nástavcem. Její předení přitom přehluší i ten výše zmíněný stroj.

Zatím tedy vypadá navýsost spokojeně. Baští všechno, co jí dám do misky a já se snažím, aby její strava nebyla jednotvárná.

Co dodat? Raději nic, utápěla bych se v superlativech.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama