Vášnivé rozloučení (Chlupézové, díl 66.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 66.

Vášnivé rozloučení

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Abbygalita vyběhla po schodech... lehce se tlapkou dotkla vyřezávaného zábradlí... zastavila se u okna, z kterého tolikrát vyhlížela do zahrady... Pozdravila očima všechny dveře v dlouhé chodbě... Na dveřích Chillitova budoáru spočinula zvlášť dlouhým pohledem... pak pomalu, váhavě stiskla kliku. Vešla dovnitř.

Naposled jemně tlapkou přihladila pečlivě urovnané pokrývky... urovnala trochu shrnutou předložku a smutným pohledem se rozloučila s křeslem, o kterém věděla, že bude útočištěm Chillitova stesku.

Dole v hale zatím Muffuela znovu dohlížela na to, aby Fridrichos připevnil velké girlandy na správná místa a veliký pruh hedvábí s nápisem Štastnou cestu, Abbygailito, a vrať se nám!

Don Bertrandos už netrpělivě přecházel společenským salonem a odmítal výzvy Goliasiantose, aby si dobu čekání ukrátil opakováním prvků z módní přehlídky. Znovu Goliasiantose ujistil, že ji pouze doprovodí na první místo její velké společenské cesty, dohlédne, dostalo-li se jeho dceři všeho luxusu, který jí náleží, a zase se vrátí do domu Chlupézů. Rozhodně si nenechá módní přehlídku ujít. Goliasiantos se trochu uklidnil a usoudil, že snad jejich nácvik nebyl zbytečný.

Pomalu se zvedl a pokynul Donu Bertrandosovi, aby se vydali do haly, odkud se už ozývaly hlasy všech, kteří nesměli u loučení chybět.

Fridrichos zálibně obhlédl své dílo a hodlal elegantním odskokem opustit žebřík, když tu náhle strnul, zavrávoral a nebýt Antonia los Kokosos, který právě elegantně plynul kolem a Fridrichose v poslední chvíli zachytil, řítil by se Fridrichos k zemi.

Překvapením se ovšem ve svých výšinách zavlnil i Antonio los Kokosos... a překvapením vydechli všichni, kteří se již sešli v hale.

Po schodech k nim kráčela krásná, na první pohled vznešená bytost... Lesk jejího mňoutfitu zvýšil stříbrný pudr, kolem krku se skvěl zlatý náhrdelník s přívěskem smaragdovým... zlatě lakované drápky se leskly a na konci každého fousku byla navlečena malá, vzácná perlička.

Jako první vydechla Muffuela: „Abby?? Abbygailito, jsi to ty? Jsi to opravdu ty??“

Abbygailita přikývla a pomalu došla do haly. Rozhlédla se po všech a v jejích očích se objevily slzy.

Sevřeným hláskem řekla: „Jste tak hodní... jste tu všichni. Moc se mi od vás... všech nechce. Ale vím, že musím. Musím ve světě získat zvyky, vědomosti a způsoby, které jsou hodny dcery tak... velkého otce. Vím, že musím odjet, ale také vím, že se budu soužit steskem... po všem, co mám v srdci...“

Abbygalitiny oči hleděly přímo do Chillitových očí... najednou oba zapomněli, že chtěli zatím svou lásku tajit... oznámit ji až po Abbygailitině návratu...

Už, už se zdálo, že Chillito vyjeví pravdu... Chillito se nadechl a přistoupil blíž k Abbygalitě.

Náhle byl odmrštěn stranou a trochu omráčeně slyšel, jak Lassalita, která se mezi něj a Abbygailitu vrhla, nadšeně drápkem zkoumá perličky kolem Abbygailitiny tlamky a vykřikuje, že chce také takové, ale černé, aby jí ladily k tečkám.

Když se Lassalita mrknutím oka přesvědčila, že Chillito se již vzpamatoval, odskočila směrem k němu a do ucha mu sykla: „Tss... jsssem tě zachránila!! Sssses chtěl prořeknout! To by byl mňaulér!! Neznáš heslo mňaugentů?? Hlavně nenápadně!!“

A Chillito se na Lassalitu podíval překvapeně a vděčně.

A pak už se jen díval a viděl, jak Abbygalita přistupuje ke všem k hale... loučí se... jak jí otec Amadeos žehná na cestu, jak jí madam Missarina objímá, viděl plačící Muffuelu... dojatou Barbarellu... uslzeného Bubose, který ještě honem vtiskl Abbygalitě balíček s opékanými myšími kýtkami, aby po cestě netrpěla hladem... viděl, jak se na něj naposled Abbygalita dívá... a pak s Donem Bertrandosem vychází z domu Chlupézů... mizí v za dvířky auta... poslední záblesk jejích očí... a pak už jen auto, mizící v dálce...

Chillito věděl, že jeho srdce odjelo s ní...

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama