Vášnivý déšť (Chlupézové, díl 72.)
22. června 2009 |
Azuros Kocouřéz |
7 898x / 2x
Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu
Vášnivé prokletí rodu Chlupézů
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 72.
Vášnivý déšť
„Ano! Ano! Kde je Charontéz??“
Do vzrušeného šumu hlasů a do údivu očí, marně pátrajících po salonu, zazněl znovu hlas Ley: „Dámy a pánové, uklidněte se, prosím!! V této chvíli vám chci oznámit, že náš milý Charontéz se rozhodl pro vpravdě odvážný a ojedinělý krok... a tím je dokonalé, opravdu... řekla bych globální omlazení!! Ano!! Ve snaze být vždy elegantním, mladistvým a vitálním jedincem našeho druhu, být vskutku reprezentativním představitelem klubu mňudistů, rozhodl se Charontéz pro výměnu své postavy za zcela mladinkou, ano, mohu říci přímo dětsky jemnou postavu. Protože však tato výměna je náročná a vyžaduje velké časové vymezení, vyžaduje, aby dobu čekání na výměnu strávil Charontéz v trochu jiné dimenzi... takže ač je tu s námi, na molo dnes nepřijde...“
A náhle se všem nad hlavami ozvalo veselé, hravé: „Uuuuuu... my jsme tadyyyyyyyyy... je nám tu dobře...“
A všechny oči, které se zvedly vzhůru, uviděly efektně pózujícího Charontéze a Antonia, kteří ladně pluli prostorem... Lea nezaváhala a hbitě komentovala: „Dámy a pánové, jste svědky zcela mňunikátní mňoudelingové exhibice, odborně nazývané Cats Spirits Mňoutfit Show... Luxusní mňoutfit z jemné, růžové pravé kůže předvádí pan Charontéz, račte si všimnout efektního nařasení a jemných linií...a čistě bíle zářivý, oslnivý a hebký mňoutfit předvádí pan Antonios... ano, velký potlesk, ale pozor, ať je neodvanete...“
Obě mlžné postavy lehce, plynně vytěkaly zase do dimenzí, do kterých už oči nedohlédnou... a Lea se opět ujala slova: „A nyní, dámy a pánové... ptali jste se, kde je madam Missarina. Mám dojem, že i ona se za chvíli ocitne v jiné dimenzi, chi chi... dámy a pánové, pozor... právě přichází...“
Všichni upřeli zvědavé oči na začátek mola... a náhle všichni nadskočili... v zákulisí přehlídky se ozval hluk, lomoz, rámus... pak dupot... a na molo se vřítily tři postavy: „Co?? Co? Jdeme včas? Stihli jsme to?? My se to dozvěděli mezi Mňaucapulcem a Kuala Lumpurem... co se tu bude dít, tak jsme si řekli, že si to nemůžeme nechat ujít, vzali jsme to přes Mňounte Carlo, tam jsme potkali Abbygalittu, tak jsme ji vzali s sebou, co se má co ulejvat někde na grand tour, když tady se dějí takové věci... a jsme tady!!“
Vzápětí se ozvaly další tři rány. A najednou nikdo nevěděl, má-li se dívat na molo, kde stáli větrem cest ošlehaní Barbarita a Frankito a dosud neošlehaná Abbygalitta , nebo jestli se mají dívat na zlatomodrý koberec salonu, kam se v mdlobách nadšení skácely Dorchita a Bettyana a vzápětí Chillito... Rychlý zásah doktora Gina, několik nadšených mávnutí Barbarity a Abbygalitty a Frankita, kteří zase zmizeli v zákulisí... a slovo opět patří Lee: „Takže, ještě jednou, dámy a pánové... závěrečné entrée přehlídky, na molo přichází... madam Missarina.“
Vznešeně, ladně vnesla se na molo Missarina, provázená Chillitem a Bastienittem. Missarininu hlavu zdobil bělostný chochol z rajčího peří, její zlatý mňoutfit se leskl. Za zlatobéžovou trojicí kupodivu důstojně a bez poskakování kráčeli Lassalita a Milchávez. Když všichni došli do poloviny mola, rozezněla se známá hudba...
A modrý, tajemný závěs na konci mola se začal pomalu rozevírat... pod velkou slavobránou stál důstojný, vážný otec Amadeos v načesaném, slavnostním rouchu...
Missarina se prudce zastavila vytřeštila oči: „Coooo... co to... co to má být??“
Náhle po jejím boku nebyl ani Chillito, ani Bastienitto... náhle stáli mezi všemi, kteří vytvořili chlupatý, barevný špalír až před slavobránu. A po boku Missariny stál najednou Goliasiantos, s temně modrým motýlkem pod krásnou hlavou... a v zubech držel zlatou myš, zdobenou nejcennějšími smaragdy a brilianty. Položil ji Missarině k nohám, pohlédl jí vášnivě do očí a neméně vášnivým, hlubokým i rozechvělým hlasem se jí zeptal: „Má drahá... jediná... vezmeš si mne?“
Misarina rozšířenýma očima přehlédla všechny v salonu... očima objala své děti a přátele... hrdě zvedla hlavu o něco výš... a pak vážně, vznešeně přikývla.
Za nadšených vzdechů všech zvolna, bok po boku došli Missarina a Goliasiantos před otce Amadea.
A otec Amadeos pomalu, slavnostně promluvil: „Drazí přítomní, drahá Missarino, drahý Goliasiantosi. Sešli jsme se tu dnes, abyste mohli vstoupit do svazku , který je všem nám drahý a uctívaný. Je v tomto svazku nejen láska, ale také snaha být jeden druhému oporou a jistotou pro dny, které nejsou vždy ozlaceny slunečním svitem. Jako chlupy z kožichu se ztrácí, tak i pohoda se může vytratit, jako naše ocasy prudce umí šlehnout, tak i slovo nedobré šlehnout do srdce může... a pak je právě na tomto svazku dvou, aby dokázali všem příkořím pevně čelit a společně vzdorovat. A aby pak, po dnech neradostných, zase štěstí uměli sdílet spolu. A proto ptám se tě, Missarino, chceš dny radostné i horší navždy sdílet se zde přítomným Goliasiantosem de la Marillionéz?“
„ANO!“
„A ptám se tě, Goliasiantosi, chceš dny radostné i horší sdílet se zde přítomnou Missarinou de Chlupéz?“
„ANO!“
„Staň se tedy vůle vaše i nejvyššího nad námi – tímto prohlašuji, že jste svoji.“
A všichni povstali... jejich modré, červené, černé, bílé, stříbrné, mourované tlapky se spojily a cítily, jak jejich polštářky se vine tenká, ale pevná nitka lásky, štěstí a sounáležitosti společné vášnivé krve a společného života.
A na všechny odněkud shora začaly pršet slzy jako něžný déšť kočičího štěstí.
KONEC
| O sdílení
adelnik 4. ledna 2013 16:15
Jojo, moc hezké to bylo...
Max Mourison + Fifu Tříbarevka 23. června 2009 14:32
Bulí... furt bulí... a dívá se fotku a že by je chtěla mít všechny doma... a zase bulí... prostě máme dvounohou nějakou nemocnou, ale jak koukáme, asi to bude nějaká epidemie!
Azuros Kocouřéz 22. června 2009 19:23
Chci moc poděkovat Evě za její krásné obrazové ztvárnění . Děkuji také April a Filipovi . Též děkuji všem herečkám a hercům za inspiraci a Vám, "divákům" , za pozornost a čas, který jste kočkonovele věnovali. Všem hezké léto. Azuros Kocouřéz.
Betty 22. června 2009 17:51
Ježiš to je doják, kapou mi tady slzy jako hrachy. To je taková krása, takového štěstí. Jenom teda zase nevím, koho si vezme ta naše nešťastná Bettyana. Snad se to dozvím v další radě :-) Už se na ní moc těším. Jinak přejeme Azurosovi krásné prázdniny plné zaslouženého odpočinku, Evě taky a po prázdninách zase plní síly, hurá do práce :-) Díky ještě jednou vám oběma!!!
tasma 22. června 2009 17:08
Začala jsem číst v práci, ale musela jsem toho hned nechat, protože jsem se normálně rozbrečela. Dojali mě Charontéz a Antonius a hlavně ženich Golisiantos ...Teď doma jsem to přečetla pečlivě a řvu zase ... Díky moc za krásné povídání a krásné fotografie, musel to být nepředstavitelný zápřah. Je mi moc líto, že kočkonovela skončila, ale v koutku duše doufám, že Blue Cat Television nepřestane vysílat a překvapí něčím dalším =o). Ještě jednou velké díky, holky ! =o)
adelnik 22. června 2009 12:24
Mňau... no toto.. konec. Parádní kočkonovela, nevynechala jsem ani jeden díl... 72 pondělků, to už je kus života. Autorům textu i fotografií velké díky a hluboký obdiv!
Sylvie 22. června 2009 12:22
Ne, to ne, konec. To prece neni mozne.....Byli jste tak prijemni spolecnici :-) opravdu jste se umeli dotknout srdce :-) Byli jste moc krasni a opravdu uzasni.........jen doufam, ze se vratite brzy :-) Ty pondelky nam budou moc chybet :-((( VELKE DIKY VAM LUCI, EVI. :-)
Leemet 22. června 2009 12:00
Nevím co napsat, fňuk. Přišlo to tak náhle, fňuk. Tak bych chtěla moc poděkovat Azurosovi a Evě za pondělky, díky kterým se člověk těšil i do práce. Bylo to super!
Kačaba 22. června 2009 11:54
Ach jo, tak to je kokoko konec. Ale bylo to krásné a nezbývá, než se těšit, že tvůrci zase něco nového stvoří, až si vydatně odpočinou. Díky, díky, díky. :o))
dadinka 22. června 2009 11:48
jsem teda pěkně obulila!! a Toník s Cháronkem!! no to je dvojka:-)
a já teda nejsem ta.co bulí u telenovel! ale ten závěr,to dojme víc,než kdyby šlo o lidi!! Lucko a Evi-smekám zpětně za všechny díly!
P.s.-Evi a co teĎ BUDEŠ DĚLAT?:-))
Maxík 22. června 2009 10:33
Konec nekonečné novely? Pláču......Hezké příběhy, krásné fotky. Ale kampak se podel Kojotéz Otrapéz? Čekala jsem, jak to s ním dopadne.
Iva Goli 22. června 2009 10:00
Milý Azuros, ďakujeme za nádherný príbeh s nádherným koncom, lepším než život. Evi, fotka je úžasná:))
Iva, Miš a Maš
vetka.M 22. června 2009 9:31
jééé, teď to vidím... kde se na svatbě vzali Quikošci? tváří se, že spí zalezlí pod postelí a zatím toto :-D
vetka.M 22. června 2009 9:27
konec? k o n e c? KONEC? to je konec! kde mám pistoli, provaz, prašky, betonovou botičku? pondělní ráno ztratilo své kouzlo a já smysl života :,( Azurosi, Evo - díky...díky vám bylo pondělí víc než snesitelé, telenovela mi bude moc chybět
Silvie OK 22. června 2009 9:17
Nemám slov... Azurosi, Evo, velké DÍKY. Za vše. Věřím a doufám, že se zase budu moci těšit na pondělky, díky vám. Budete mi chybět, Chlupézovi!
bibiana 22. června 2009 9:10
Jakej konec !! jakej konec ..... je to prece nekonecna kocnovela !!!!
Alča 22. června 2009 7:10
Jinak absolutně souhlasím s Bětou a díky.
Alča 22. června 2009 7:06
KONEC ???? Tak to je v háji:-((( Na co se budu každé pondělí těšit?
beta.1 22. června 2009 0:25
Také velmi děkuji panu Azuros Kocouřézovi,za jeho novelu,dokázal mne bavit,napínat, rozčilovat,nervovat a také rozplakat déle než rok.Pane Azurosi,já pevně věřím,že jste na nás,co chodíme na MK nezanevřel a že po svém, řádně zaslouženém odpočinku, si pro nás na podzim připravíte,možná pokračování,anebo něco jiného.Věřte mi,máte tady hodně čtenářů,kteří by to velmi přivítali jako já.Děkuji vám za sebe a doufám,že se k mému poděkování připojí všichni,kdo tuto novelu s očekáváním každého pondělí rádi četli.Hluboce se před vámi kloním a přeji hodně inspirace k dalšímu psaní.
beta.1 22. června 2009 0:13
Evo,fotka přečila svou krásou a dokonalostí vše co jsem dosud viděla,já ti děkuji,doufám,že mohu za všechny,za tvou víc než roční práci a hlavně za to,že jsi nám svými fotkami hodně přiblížila dění v kočkonovele,ještě jednou děkuji a hluboce se kloním před tvým uměním.
beta.1 22. června 2009 0:07
A mě tečou také potoky slz,moji drahoušci se stihli vrátit a všechno dopadlo moc dobře a krásně,je mi trochu líto,že je konec.Fotku si prohlídnu až budu vidět.-)
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
