Modrý kocouř - Soutěže - Hledá se superkočka

Soutěž byla zrušena bez vyhlášení vítěze

Osobní stránka

Mňau, už jste o mně slyšeli? Já jsem přece Superkočka! Jinak se jmenuji Micinka a jsem dvouletá peršanka. V poslední době musím snášet ve svém revíru toho prevíta Tulinku, která mi vždycky všechno sní. Ale jinak ji mám ráda, rozumí každé hře, kterou vymyslím. Akorát mi vadí, že se při honěné občas běží schovat do vany, a tam já se bojím. Páníček mě má stejně radši, tak toho malého nezbedu toleruji a dovoluji mu jíst ze stejné misky.

Co si ti dvounožci všechno nevymyslí... Jsem poslušná kočička a tak vám teda zapózuju, ale jen na chvilku, pak ta věc musí dolů!

Já a rošťárna? Já jsem odmalička taková hodná kočička. No pravda, vzpomínám si na jednu, to už je dávno, a vytrestala jsem především sebe. To jsem byla ještě nezkušené koťátko a všechno mě zajímalo. Nejvíc ale nějaká sušená kytka ovázaná krásně dlouhou stuhou, asi proto, že mi k ní páníčkové zakazovali chodit. Říkali: "Micinko, tohle je zásnubní kytice, ne abys s ní něco provedla!" Ale znáte to, já to pořád zkoušela, oni mě pokaždé vyhnali.
Jednou v noci jsem se ujistila, že oba spí, a hurá pohrát si s tou stuhou. Jenže ouha, nějak se mi omotala kolem ocásku a já se jí nemohla zbavit. Začal horor: skočila jsem ze stolku, za mnou se ozvala obrovská rána (jak spadla skleněná vázička na skleněný stolek), tak jsem přidala, ale pořád mi za ocáskem něco šustilo. Byla jsem jako nepříčetná, lítala jsem z místnosti do místnosti a snažila se utéct tomu šustění. Nakonec jsem našla útočiště pod postelí páníčků.
Panička se šla podívat, co se stalo. Ujistila mě, že sice kytice je roznešená po celém bytě a nadobro zničená, ale že je ráda, že se mi nic nestalo. Já byla taky ráda, že konečně přestalo to protivné šustění.

N/A