Editorial 13. listopadu 2006

Dobrý den

dnes (v neděli) se konala další umisťovací výstava, tradiční podzimní Výstava pro kočku. A skoro tradičně jsem měl příležitost vidět ji jako vystavovatel.

Na jednu stranu perfektní organizace: o všechny, co přijeli za útulky, bylo postaráno, klece pro kočky označené a vybavené vším, co bylo potřeba.

Na druhou stranu, když člověk slyší, o čem se mluví, „trochu depka“. Jak to, že útulkářky (zjednodušuji, ale útulky vedou převážně ženy) spolu opět bojují? Jak to, že se pomlouvají? Závidějí si? Ale co? Provozovat kočičí útulek není přece nic snadného.

Není to ani tak dávno, co i do „naší“ (lounské) útulkové pošty přišel přeposlaný e-mail s kritikou - ne nás, někoho jiného. Prostě ale jen tak. Nijaké diskuse jsme se neúčastnili, s nikým se nehádali, a stejně to přišlo.

Přemýšleli jsme doma, co a jak. Jestli napsat, že o podobné výlevy nemáme zájem, nebo něco jiného? Zapojit se?

Nakonec „shift a delete“ a bylo to.

Když se na věc podívám z odstupu, je to ale jednoduché a jasné. Pokud chci útulku pomoci, nemůžu se s nikým rozhádat (což by se mohlo po e-mailu jednoduše stát). Nemůžu si dovolit dostat útulek do situace, že bude díky nějakému názoru na cizí spor stát na jedné straně a druhá ho začne kritizovat.

A hlavně nějak nemám, a ani nikdo další z útulku, na hádání čas.

Zní to hloupě a jednoduše, ale lounský útulek potřebuje prostě jen umisťovat kočky. Jestli výstavu pořádá s tou a tou propagací ten nebo ten, kočky nepoznají. Vždycky ale je příležitost, že si tam nové dvounožce najdou.

Nabízí se ale otázka: mají to ostatní útulkáři opravdu nějak jinak? A jak to?

---

Na Modrém kocouřovi pokračuje zpoždění. Ještě jednou se musím omluvit, ale stále se z technických důvodů protahuje schválení koček do Zlaté knihy a odpovídání na e-maily. Nic se neztrácí a všechno by mělo být do konce týdne napraveno.

Přeju vám i vašim kočičákům hezký týden!

Filip Prahl
Modrý kocouř.cz

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama