Velikonoční nadílka

Tak a jsou mi 4 roky. O Velikonocích slavíme vždycky moje narozeniny. Letos mě ale pěkně ošidili. V sobotu před velikonočním pondělí se v noci sebrali a odjeli pryč. Posluhovač se vrátil bez dárku i bez Ajuš. Nikdo si na mě nevzpomněl a navíc mě moje posluhovačka opustila. Stýskalo se mi. Nezbylo nic jiného než se tedy občas tulit k posluhovači. Po týdnu se mezi dveřmi najednou objevila i Ajuš. Sebou nesla cosi, co se hýbalo a vydávalo podivné skřeky. Představila mi to jako Elišku. A v druhé ruce nesla konečně i něco příjemného. Mojí oblíbenou taštičku. Prý na usmíření. No nevím, co na tej Eli maj. Akorát má divnej čuch, občas teda smrdí, jak týden nevyklizená budka. A když zrovna nespí, akorát vřeští tak, že mám co dělat, abych někam rychle zalezl. Jediný, co mě baví, je, když jí napustí vanu. To jdu asistovat a zkouším teplotu vody. Jo a občas hlídkuju u tý její klece, aby se neřeklo.

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama