Jak šel čas a co událo se v době, kdy DNŽ odmítala škrábat mé poznámky, vymlouvajíc se trapně na pracovní přetížení - událost první

Miouk ve spolek.

Tož mí rozmilí zdejší, konečně jsem přinutila tu svojí – ééé vlastně teď už musím říkat naší – nemožnou obsluhu, aby vetkla svých deset prstíků na klávesnici a začala jimi zmítat nikoli pro svého zaměstnavatele, ale pro mne. Trapnou výmluvu, že zaměstnavatel jí za to alespoň poskytne kapesné, za které lze nakoupit proviant, jsem kontrovala tím, že stejně všechno sežere Gisellka, takže to má prašť jako udeř. Nakonec tedy přeci jen usedla a jala se přepisovat ten nejsmysluplnější diktát za poslední čtvrtrok, kdy jsem podstatné dění rozdělila do tří hlavních událostí.

Událost 1.

Vzhledem k tomu, že k nám do pididoupěte byl přifařen kočičí vetřelec, který systematicky žral a žral (a žel stále žere a žere) a následkem toho rostl a rostl, až z maličké žížaličky ve velkou Gisellu dorostl (už je potvora dokonce o centimetr větší než já), usoudila DNŽ, že s přepravováním nás obou v jedné přepravce bude asi poněkud problém. Ne tedy, že bychom se do nové boudičky nevešly, neb jsme kočky nejen ladné, ale i skladné, ale na to, aby nás vláčela DNŽ v jedné ruce, zvlášť za situace, kdy se umíme (a s radostí tak činíme) naskladnit k jedné straně, takže boudička je pak navíc nakloněna jak šikmá věž v Pise, už začínáme být prý moc těžké – no zrovna od ní to fakt sedí, když ji samu by neunesl ani obr Koloděj. DNŽ si nicméně trvala na svém a po prolistování nejmenovaných webových stránek nejmenovaného obchodu pro zvířátka, pověřila tetu ArčiLenku, aby k hromadné objednávce pro její kočičí soubor přidala i objednání přepravky pro nás, a to takové, ve které nás bude možno pohodlně přepravovat obě najednou tak, abychom my měly pohodlí a DNŽ neměla zkroucenej hřbet a jednu ruku dlou-hou. No a pak, po nějaké době, vylovila z obálky, kterou jí chůva předala k narozeninám, bankovku, přidala k ní další menší a s těmito odjela na sraz s tetou ArčiLenkou, se kterou je vyčenžovala za úchvatnou krabici. Z krabice jsme s Gisellkou měly opravdu velkou radost, protože se do ní daly vykousat nádherné díry, kterými ta, co byla navrch krabice, prackou šmátralkou lovila tu, co byla uvnitř krabice, případně ta, co byla uvnitř krabice, vystrkovala tlapku dírama ven a ta, co byla nahoře, se jí do té tlapky snažila kousnout – no vyblbly jsme se náramně. V krabici byl ovšem původně předmět, který se DNŽ, kupodivu bez cizí pomoci, podařilo během večera složit v cosi s kolečky a držákem, toto pak postavila v pididoupěti mezi křeslo a krabici s tím, abychom si na to v klidu zvykly. Na onen okolečkovaný předmět jsme nejdřív zíraly poněkud s nedůvěrou, avšak odrzlá Gisellka se ho vzápětí jala prozkoumávat a záhy přišla na to, že je to dokonalá prolejzačka, kterou lze využít jako přechodnou skrýš pro naše noční honičky, takže jsem se k průzkumu po chvíli nechala přemluvit i já, byť jsem vzhledem k již delšímu soužití s DNŽ tušila, že to nebude jen tak. A tušila jsem správně, jednoho dne přikvačily tety Jana a Marcela a rozhodly se, že se s námi v kočkokáře vydají na procházku kol bloku. DNŽ nás navlekla do kšírků, což já jsem uvítala s radostí, Gisellka ovšem méně (ale po chvíli si zvykla), a přikurtovala nás do vozidla. Musím konstatovat, že jsem z oné přepravy byla poněkud perplex a s očima navrch hlavy jsem dokonce zapomínala nejdřív DNŽ a potom i tetám kecat do řízení, takže se teta Marcela domnívala, že DNŽ pěkně kecá, že při přepravě neustále kecám, byť to teta Jana zákeřně dosvědčovala, což si s ní důsledně vyřídím, až nás zase bude přepravovat do, či z, Moravských luhů a hájů. Nakonec jsem se však vzpamatovala a vydupala si, že budu z přepravovadla vyndána, a někdo mi zase bude hezky capkat za tlapičkama tam, kam já chci, a ne, kam si tety myslí, že mě povezou. Gisellku taky zkusily z povozu vyndat, ale ta střelhbitě vyšplhala nazpátek, nechala si z kočkokáry udělat „cabrio“ a projížděla se s výrazem, který by jí zajisté schválila i Elizabeth Alexandra Mary II.

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama