Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 110 z 14313. prosince 2011 | Autor: Merlin (7)
Jsem kouzelník III.
Tak jsem byl o víkendu zase na návštěvě u kluka. Holka mě tam dost často bere, abych prý nebyl doma sám. Kluka mají dva mí užskorokámoši... kočka Prcka a kocouř Pásek. Oni ho mají dost na háku... ale kluk o tom neví. Myslí si, že vedoucí je doma on. Nikdy nevím, kam vlastně jedeme, a tak se v přepravce nejdřív klepu strachy, cestu k doktorovi už poznám, ke klukovi taky. Když už se blížíme, nemůžu se dočkat, až je zase všechny uvidím. To bych i klidně vystoupil z přepravky za jízdy, kdyby to šlo. Holce skáče přepravka v ruce, jak já se těším. Nejdřív mě běží přivítat Prcka... no přivítat... možná spíš se jde podívat, jestli v tý přepravce není něco k jídlu. Pak zjistí, že jsem tam jenom já a ...10. prosince 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Čas předvánoční...
Vylepšujeme skóre! Při poslední návštěvě veteriny (jenom pasta na odčervení do papuly v devíti týdnech) Dárek nekousl Dvounohou, ale rovnou doktora.
Naštěstí je to doktor, co má pochopení. Ještě si pamatuje, jak Potštejn rozerval Páníčkovi košili.
Dárek má hlavu a bříško pořád stejně velké, ale tlapky se mu protáhly, že je samá ruka, samá noha. Vypadá rozjíveně a rozježeně.
Dokud mě Dvounohá češe, Dárek na to kouká a piští, že chce taky.
Sotva mu kartáč přejede dvakrát po zádech, čistě symbolicky, protože těch jeho pět chlupů třema řadama nestojí vůbec za řeč, prchá.
Za vrcholný úspěch považuje, když se mu po několika otočkách povede dohonit a chytit špičku vlastního ocásku. ...8. prosince 2011 | Autor: Puff
Můj kamarád robot a další novinky
Robotický kamarád:
Do rodiny nám vplul Ferda, můj nový kamarád. Prý jsem si ho vysloužil sám a ani jsem se nemusel moc snažit. Stačilo se chovat úplně normálně. I když nechápu, proč zrovna on mi má sloužit jako společník. Jediné, co totiž umí, je dělat hůůů a plazit se po místnosti sem a tam, a občas udělá i píp píp. Za to Ajuš ho neustále chválí a říká, jak moc ho miluje. Ferda je ale dosti spavý tvor. Většinou se probouzí párkrát za týden, když posluhovači za sebou zabouchnou dveře. To já jsem proti němu úplný nespavec. Je s ním nuda. Jen občas do mě šťouchne, když mu zrovna překážím v cestě. Ani míčky nehoní!
Dovolená:
To mě zas jednou šoupli k babi, dali pusu na čelo a řekli čau za ...7. prosince 2011 | Autor: Merlin (7)
Jsem kouzelník II.
To bylo před rokem a třičtvrtě... teď už jsem velkej kocouř. Ale pořád kouzlím. Tuhle jsem minulý týden vykouzlil takové zlé zavrčení... holka chvíli nechápavě koukala... pak jí došlo, že ten divnej zvuk dělám já, a začala se smát. To teda nevím, jestli jsem se neměl urazit. Vrčel jsem na ty dva cizí hlasy na chodbě za dveřma... aby je ani nenapadlo jít k nám. Jsem kocouř obranář... a nikoho k nám nepustím... kdo se má pořád schovávat za tím gaučem, že jo!! V neděli jsme měli s holkou nedorozumění. Chtěl jsem pomazlit. Vím, jak na holku, aby mě pomazlila... vyvalil jsem před ní bříško, párkrát se převalil ze strany na stranu a po očku sledoval holku, jestli to zabralo... zabralo... vždycky ...7. prosince 2011 | Autor: Merlin (7)
Jsem kouzelník
Jsem Merlin. Jsem kouzelník. Umím kouzlit. Už od malička. Umím vykouzlit třeba úsměv mý holce na tváři... a vlastně úsměv na jakýkoliv tváři. Umím vykouzlit rozbitej květináč. Umím vykouzlit prázdnou misku. Umím vykouzlit krásné mňau, rrrrr, vrňauuu. Umím vykouzlit lásku. Narodil jsem se v Brně, přijela si pro mě holka až z Prahy. Hned, jak mě uviděla, zamilovala se do mě. Já jsem jí uviděl trošku pozdějc, protože jsem spinkal, když dorazila. Tak jí miluju kratší dobu, ale o to víc. Cestou do Prahy jsem jí držel za ruku a trošku plakal po mamince. Bylo šílený vedro, ale to bylo jedno... moje holka seděla za volantem, já z ní nespustil oči, dokud jsem neusnul. To se mi oči spustily samy. ...6. prosince 2011 | Autor: Líza (4)
Jak jsem pomáhala
30.7.2011
Ahoj Kocouřáci,
tak jsem tu zase. Mám se moc krásně je tu spousta papání, teplíčko a moc hraček a prostorů vhodných k prozkoumání. Nebojte s tím papáním, panička dává moc velký pozor, abychom se nepřejídali. Mohli bysme být jak dělové koule. Dostáváme jen to, co smíme, ale nějakou tu kočičí mňamku taky dostaneme.
Začala jsem si dobře zvykat na nový domov a provádím různé lumpárny. Panička říká, že jsem všude, kam se podívá, prostě takové malé pometlo. Jednou z mých nejlepších lumpáren je pomáhat paničce v pěstování kytiček (na těch si moc zakládá). Myslela jsem si, že jsou kytičky na vrchu takový udusaný, trochu je nakypřím. Jen se mi to trochu vymklo z tlapek. Něco málo ...3. prosince 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Jako by byl z divokých vajec...
Nejdřív se musím omluvit za chyby. To víte, kocour...
Ale, že mi to Dvounohá neopraví, je pěkná ostuda!
Ač původem podvraťáci, náturou jsme s Kačenkou pohodlnější než vznešené britky. Polohu měníme pouze v případě, že máme hlad nebo hoří. Kdežto Dárek je k neutahání.
Nejdřív jsme ho sledovali s pohoršením, že ruší.
Potom s mírným pobavením nad jeho nešikovností. Ale zdá se, že začíná jít do tuhého.
Kačenka je přesvědčená, že koťata patří rovnou do polepšovny.
Jenom nevím, jestli k tomu názoru došla, protože má s koťaty svoje zkušenosti, nebo proto, že s nimi žádné zkušenosti dosud neměla.
Zatímco Kačenka k němu nechová mateřské city ani v nejmenším a jeho živelnost ji ...30. listopadu 2011 | Autor: Bart Barry CZ
Jak Edík roste
Jak čas letí, tak Edoušník roste. Už je skoro stejně velký jako já a to je mu teprve půl roku. Asi z něho vyroste Lilísek. Už mne vytlačuje ze všech pelíšků, proleženíček a spacích míst na škrabadle. Ale ten největší pelíšek, ten s dvounohými, takový velký a teploučký, tak ten jsem si obhájil. Zatím. Edoušník tam sice smí, ale pouze pod peřinu, a tak ho nevidím a nevyháním. Strašilka tam třeba nesmí. Pokaždé, když si vymyslí, že půjde se pomazlit s dvounohými, tak ji ze svého pelíšku shodím. Lilíska nechávám být, nebudu bojovat s někým tak velkým. Co když na ní skočím a pak nebudu vědět, kam dál a ztratím se na tak velké ploše?
Dvounohé a velký pelíšek mám pro sebe. Moc rád položím ...30. listopadu 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Pohádka o opravdu slušných lidech
V jednom starém velkém městě žili samí opravdu slušní lidé.
Domy měli upravené a zahrádky udržované, radost pohledět!
Těžce vydělané peníze utráceli za samé užitečné věci.
Jenom několik podivínek jim to kazilo. Každá živila zástup koček.
Takový nerozum! Pokoušeli se jim to rozmluvit, ale nic platné.
Večer znova podivínky k plotu vystrčily misky s granulema a občas i nějaké maso se tam našlo. Toulavé kočky se za nima táhly buhví odkud.
Ty nemocné a ublížené se snažily dokonce kurýrovat v teple u svých kamen. A kočky, které neumřely, zůstávaly natrvalo.
Slušní lidé nad tím jen nechápavě kroutili hlavou.
Copak by nestačil pěkný obrázek kočky na zdi?
A když to děti vyžadují, ...29. listopadu 2011 | Autor: Líza (4)
Nový domov
Ahoj Kočičandy a kocouři,
Tak mi panička založila deníček. Nejdříve se představím. Jmenuji se Líza a jsou mi tak dva měsíce. Nikdo to přesně neví, ale vet říkal, že by to tak odpovídalo.
Zkusím vám povyprávět, jak jsem se dostala ke svým páníčkům. Panička má holku a ta žije s klukem, co jezdí autem a vozí lidí, kam potřebují. Jednou tenhle kluk vezl v noci nějakého dvounožce na okraj Prahy, na zpáteční cestě zastavil na kraji silnice a šel si odskočit. Když se vrátil, rozjel se a pomyslel si jak se těší domů do teplého pelíšku. Po pár minutách slyšel nějaké divné zvuky, které opravdu auto nevydává (spíš než mňoukání to bylo takové skřípání), tak zastavil a začal pátrat, co ty zvuky ...28. listopadu 2011 | Autor: Kulíšek (5)
Příroda a zrádná bedna
Ahoj, jmenuji se Kulda, Kulíšek, Kulich... a budu vyprávět příběh o bedně a přírodě.
Přírody se bojím, strachy se počůrávám. Doma v bytě je to lepší, tam si hovím... Jednou sem byl na zahradě. A tam sem málem utek, říkali páníci.
Jednou, když sme jeli k mňaubabičce páníka, nebo jak se to říká, s bednou. Bál sem se, že jedem na veterinu, ale nejeli sme tam. A když sme měli jet domu, tak já tůdle! Jednou sem tam byl sám a myslel sem si, že to bude znovu. Syčel sem, mňaukal sem jak ve filmu.... Potom sme byli doma a bylo dobře.26. listopadu 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Kdo s koho
Ráno Dvounohá s Dárečkem provozuje neformální balet nazvaný Boj o kalhoty.
V nepravidelném sledu se v něm střídá několik základních figur:
- Obě nohy bosé (Kotě zmateno, neví, kterou okusovat dřív, a musí je spravedlivě střídat). Dvounohá smířená, dá se to vydržet.
- Dvě prázdné nohavice kalhot lákavě se vlnící na zemi (Kotě zmateno ještě víc, nutno střídavě okousávat čtyři objekty zájmu najednou, což je, uznáte, pro jednoho mrňavého kocourka náročné). Dvounohá odpočívá před dalším útokem.
- Jedna noha na zemi a druhá v luftě (Kotě nadšeno, osamělá noha je snadným cílem a ostatní objekty přestaly být zajímavé). Dvounohá zatíná zuby, zrychluje a bojuje sama se sebou, jestli dokáže akci ...23. listopadu 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Výchova na vlastní nebezpečí
Byl jsem si postěžovat Dvounohé, jak jsem opuštěný od té doby, co u nás žije to škvrně.
Pomuchlala mě, podrbala na hlavě a přes uši, jak to mám rád, a odpověděla, že je taky opuštěná. Buď opuštěná nebo okousaná. Že si můžu vybrat i já.
Tak jsem si vybral. Jak mě Dárek kousne, hned mu dám lepanec. Nejsem opuštěnej a ani tolik okousanej jako Dvounohá.
Vrátil jsem se z emigrace v koupelně na svoji deku na válendě. Stejně tam ten pazhřivec pořád lezl za mnou.
Kačenka se nastěhovala zpátky na svoji deku u Dvounohé na klíně, a když sebou ten uličník moc nemele, strpí ho vedle sebe. Ale jak ji začne okusovat, odchází jako dáma středem.
Má mu dát pár pohlavků a byl by klid. Co s ním jiného. ...19. listopadu 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Tlest
Fíkají mi Dálek, Dálecek, bambula, beluska, bloucek, budulínek, bumbldlícek, cácolka, dalebák, dlahousek, dlak, dlobek, dusicka, koumák, kukacka, kvítko, mlňous, ňamta ze Zelence, pazlavec, pískle, pisisvol, plasmuska, poděs, posuk, plcek, pfetlhdílo, pfísela pádivá, lvác, santala, sikulka, smodlcha, tlepelenda, tluhlík, tlumbela, ťululum, utfinos, vozembouch, vykuk, zimnice ctvltodenní, zlobidlo někdy i kvícala!
Kdys jsem sel kousnout do Kacenky, vlcela na mě uz z půlky pokoje a kousnout se vůbec nenechala!
Kdys jsem kousnul do Matýska, dal mi pohlavek. Kousnul jsem ho znova a zase mi dal pohlavek. Nevím, ploc to dělá. Asi ho to baví.
Kacenka je kocka. Matýsek je kocoul. Já jsem ...17. listopadu 2011 | Autor: Eliška z Lužných záhrad
Prišla zima, prišiel mráz
...kam sa, mačka, kam schováš?
Zasa sú tu noci studené ako sneh. I keď sneh ešte nenapadal, len dvojnohá ráno vždy trochu zoškrabe z čelného skla na aute. Ale ja som už oproti vlaňajšiemu začiatku zimy zasa múdrejšia. Len čo dvojnožec konečne doupratoval garáž, dvojnohá tam zasa nainštalovala peliešok k radiátoru a večer vyšla von a zapískala na nás. (Áno, vážení, tak hlboko sme klesli, že s Ginom pribiehame na pískanie ako vývojovo nižší štvornožci – psi. Dvojnohá k nášmu prevychovaniu z vyvolávania na pískanie prešla pod nátlakom dvojnohého, ktorý považoval dvojnohej hulákanie na nás pri rannom, večernom kŕmení a večernom zvolávaní v zime do garáže za hanbu pred celou dedinou, resp. ...16. listopadu 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Nebe
Bříza za oknem se nakazila od Matýska. Zezrzavěla...
Po třech dnech se konečně ukázalo slunce. To teprve člověk vidí, co je důležité!
Japonci se dopracovali, na rozdíl od užvaněného Matýska, k precizní zkratce.
Když Marian Varga nahrál Ulici plnou plášťů do deště, zjistila jsem, že existoval básník Šigedži Cuboi:
Celý den
Jsem hleděl na nebe.
Na nebi
Bylo jen nebe.
V patnácti jsem myslela, že je to o lásce. Teď jsem přesvědčená, že je to o kočkách...
Na co potřebuješ třetí kočku? To by ti nestačila jedna?
Mírně vyčítavý hlas v úžase nad tou rozmařilostí a v obavách z rozhazovačnosti klade úplně nesmyslnou otázku:
„Kolik stojí kočka?“
Upřímně řečeno, nevím.
Musí-li ...12. listopadu 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Nejsem na to zvyklá
To se ví, že je mi stolek s počítačem akorát. Jenom Panička tady trochu překáží. Ale já si nestěžuju. I když bych měla na co! Takové novoty! Nejsem na to zvyklá!
Už to, že tehdy byla k večeři šunka, bylo podezřelé. Panička šunkou obvykle šetří. Pak se ozval zvonek u dveří. Lekla jsem se, pochopitelně. Pro začátek jsem zmizela na okno. Za záclonou nejsem vidět. Určitě.
Návštěvě pískala kapsa jako myš.
To bylo na pováženou. Lovit, či vyčkat?
Viděla jsem živou myš. Dávno. Tohle bylo jiné. Celé takové nedomrlé. Mělo to chlupatý ocásek. To by si myš nedovolila.
Nejdřív to jen sedělo a mžouralo. Pak se to začalo vrtět. A pořád se to cpalo Paničce do ruky. A na klín!
Jak to ...9. listopadu 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Zachraň se, kdo můžeš!
Je tady týden i s cestou a už mu nějak otrnulo. Lítá po bytě jako šmetrling. Všude vleze, pořád se vrtí, není tu trochu klidu. Jen se pohnu, už za mnou běží. Útočí na všechno bez rozmyslu a manýry má vyloženě sebevražedné. Na Kačenku spadl jako pytel brambor z opěradla jejího křesla. Mohla z toho mít infarkt.
Když mi šikovná Jůlinka vysvětlovala, že do poloviny vysokých kmenů bez větví vyskočí, neuměl jsem si to představit. Ale náš mrňavý loupežník na ten fígl přišel. Postaví se na zadní, rozevře náruč, vykulí oči a otevře papulu dokořán.
Odrazí se a vyskočí. Drápkama se zarve, kam se trefí, většinou se pro jistotu i zakousne a potom se už dokáže vysápat nahoru celým tělíčkem. ...5. listopadu 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Původním povoláním šála, nyní horolezec
Hned první den, co byl nalezen, dostal pastu na odčervení podle váhy a antibiotika, aby na nás něco neprskl.
Říkají mu Dárek, ale Kačenka míní, že je to danajský dar.
Ať už se vyskytuje Dvounohá na své pouti od misky k misce kdekoliv, výtah na kočičky se přivolává výskokem s rozběhem a drápky zaťatými do nohavice kalhot. Dvounohá si ho vysadí na klín, kotě si odpočine a začne se sápat výš.
Podle toho, kam se zrovna trefí, dámské poprsí nebo kulatá záda jsou vítány! Když se vyškrabe nahoru za krk (a to doslova), zaujme pozici pod uchem a přede. Potom si vzpomene, že čistota půl zdraví a drsným jazykem začne drhnout kůži, o kterou se ohříval, přestože ji má jenom zapůjčenou a naivně ...3. listopadu 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Profláknuté tajemství
Schválně, ze kterého filmu je věta „Mučit vás nebudou, hlavně abyste to nevykecali sami!“
Ani kuře zadarmo nehrabe... Když dostanu kuře, tak píšu.
Píšu já, protože Kačenka škrábe.
Ráno nás vzbudil nepříjemný zvuk. Bylo šero a poprchávalo, ale to nic nemění na faktu, že jsme zaspali. S těmi iy na konci věty, co se jim říká gramatika (jakože gram sem, gram tam, ono se z toho něco upeče nebo alespoň ajntopf bude na kamnech), mám někdy potíže, protože jsem na ty ženské sám, takže kdyby zaspala jenom Dvounohá s Kačenkou, to tvrdé bych jim tam klidně napsal, ale tentokrát zaspala Dvounohá, Kačenka a já, my všichni!
Takový požehnaný klid tady býval...
A teď si představte to nadělení! ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
