Blog: Hororové sny

27. července 2016  |  HaniK  |  4 655x / 1x

Vždycky, když řeším něco zásadnějšího, vrací se mi dva sny.
Jeden je o tom, že hlídám kočku, ale zapomenu ji krmit. Vzpomenu si na ni až za pár dní a modlím se, aby byla v pořádku. Sice vždycky je, ale ten pocit, že jsem jí mohla ublížit, je celkem hnusný.
Druhý je o prvním gymplu. Nejčastěji se tam objevuje třídní Smolková, fyzikář Nohýl a občankář Schmied.
Od Smolkové se vždycky dozvím, že si za posměšnou šikanu od spolužáků můžu sama, protože se vyhýbám kolektivu. Několikrát mi doporučí psychologa. Když odmítnu vylézt na strom v lanovém centru, protože mám v té době strach z výšek, před celou třídou mi oznámí, že jsem nemožná. Poslední pololetí na této škole mi neustále omílá, že kdybych se chovala jinak, nemusela jsem skončit na jiném gymplu, korunuje to sarkastickým, že zjevně konečně vím, co chci.
Blik a přepnutí na Nohýla.
Jsem v učebně fyziky a předvádím prezentaci na téma Pluto. S prezentací jsem si vyhrála, je to vlastně naše první "veřejná" chvíle. Po skončení mi Nohýl před celou třídou oznámí, že něco tak strašného nikdy v životě neviděl a začne rozebírat to, že někteří lidé zůstanou neschopní až do konce života, nikdy nic nedokážou a prostě si svůj život budou žít zbytečně.
Poslední blik.
Stojím na chodbě a sbírám odvahu říct učiteli na občanskou výchovu, že mě jeho chování obtěžuje a zesměšňuje. V té době mi říká Šeherezádo kvůli dlouhým vlasům, případně "doktorko" kvůli názorům. Když kolem mě projde s učitelkou dějepisu, prosím ho, aby vynechal právě tyto přezdívky. Schmied nechápe, kde je problém a učitelka dějepisu na mě zírá a pronáší něco o tom, že JÁ bych měla být naopak za takové přezdívky ráda a neměla bych takové blbosti řešit.
Smutné na tom je, že druhý sen není fikce, ale jsou to reálné scény z mého dětství a puberty. Blbé na tom bylo, že jsem tehdy ještě uznávala autority a učitel měl přece vždycky pravdu. Postupem času si myslím, že moji tehdejší spolužáci nebyli to největší peklo, ale byli to právě učitelé, kteří si mě zformovali tak, jak mě chtěli vidět. No a tak vlastně vznikl začarovaný kruh. Kvůli neustálému zesměšňování ze všech stran jsem radši chodila za školu než tam, při zkoušení jsem se bála něco říct a radši odešla s pětkou a klidem, protože "to se přesně čekalo, takže to nebudeme dál rozebírat"...
No, a tak jsem z pětek z Čajkárny přešla na jedničky a dvojky na CGNŘ, protože tam mě nikdo neškatulkoval. A díky inspirativním lidem jsem si postupně dokazovala, že to se mnou zas tak strašný nebude...
Akorát ten sen mi asi navždycky zůstane jako výstraha.

Sdílejte!  |  O sdílení

Karla z Končin  12. srpna 2016 8:31

Jsem ráda, že mě sny snad nikdy netrápí. Navíc je ani moc nemívám, nebo si je nepamatuju. A když mám, tak to bývá strašná blbost :-)
Je vidět, jak je důležité mít kolem sebe lidi, kteří nás umí podpořit. Hani, moc Vám přeju, abyste už potkávala jen ty správné lidi :-)

Annie626  12. srpna 2016 1:39

Viera, sny, kdy člověk padá jsou taky hrozné, ještě se mi zdává i sen o výbuchu sopky a lávě. To se vždycky vzbudím úplně spocená :-)

viera  11. srpna 2016 20:06

hm..bola som privelmi bezvýznamná nevýrazná nula aby ma niekto používal na šikanovanie,tak ak hororovy sen,tak taký ked niekam padáááááááám..vždy sa na to zobudím..a včera v tv bolo niečo o tom ako si môžeme domov z dovolenky v kufry doniesť ploštice ..brrr tak sa mi snivalo,že mame v posteli blchy..normalne som sa zobudila spotená a zdesená :)

Annie626  11. srpna 2016 20:01

Taky mívam občas podobné sny a taky jsem něco podobného zažívala. Ale i od kolektivu.