Začátky... a nový kamarád

Od doby, co jsem u nových páníčků, chodím ven, občas se mi tam libí, ale občas se mi moc nechce.
Byl jsem středem pozornosti, ale to jsme si tu prochazku moc neužili, takže teď s páníčky chodim někam, kde není moc lidí.
Dokonce jsme spolu i běhali a moc se mi to libilo.
Ostatni veci jsou jako u jinych panickum co maji sva zviratka radi, spinkani v posteli, nejlepsi granulky a dalsí veci...

Pred tydnem mi poridili o mesic mladsiho kamarada, modreho britskeho kocourka Montyho, ale ten nema rad ani cestovani, ani vodítko, a doma sam zustavat take nemuze, protoze řve jak turek. Tak nevim, jak to budeme resit.

Je z chovne stanice a ze zacatku vypadal zdravý... no ale protoze se porad skrabal v usich, jeste ten den se mu tam panicka podivala a druhy den jsme jeli vsichni na veterinu.
Monty má ušní svrab. Já jsem zatim v poradku a pani veterinarka rikala, že bych to už chytit ani nemel. A když jsme jeli za dva dny na kontrolu, jeste zacalo Montymu tect z ocí. Je to divne, protoze ockovany i odcerveny byl. No snad se brzy uzdraví.

Ze zacatku jsem ho moc v lasce nemel, ale ted jsme kamaradi. Občas ho sice škadlím, ale to už jsou jen hry.

Až uvidim, jak to všechno dopadne, zase napišu.