17. března 2009  |  Corina Porubský Květ  |  1 025 480 163x / 1x

Mrouskání naruby

Ahoj milé kocouřstvo, klube KKI, kočlegové a kočlegyně...
pořád tady čtu, jak mnohé z vás volají mňauláčky. Abyste pochopili - je mi rok a čtvrt a mňauláčky jsem nikdy nevolala. V tomhle jsem naštěstí po mamince, je to velice klidná britská dáma. Já taky. Tedy do jisté míry, samozřejmě. Třeba dvounohá mě někdy vytáčí strašně, čtyřnohá tedy taky, ale o tom jindy. Jak jste se již jistě dovtípili, tak nejsem vykastrová, ale na mňauláčky prostě kašlu :-) Nějak mě neokouzlili, i když kdo ví, dlouho jsem žádného neviděla... a to mě přivádí k myšlence, že dvounohá jich musela v poslední době vidět asi hodně. Chová se divně, néé, že by stála u okna a řvala na samečky - alespoň jsem ji u toho ještě nepřistihla. Ale pořád o nich mluví (tedy konkrétně o jednom), že prý je to pěkný darebák. Sice neřekla, jestli nahání jinou, nebo se nesmířila s tím, že je to pořádný samec a zvládá všechny, které volají... no hlavně, jestli mu zkontrolovala PP. Nechápu, když je neschopná pořádně volat a mávat ocáskem (v jejím případě vlasy), že se ještě diví, když ji nechtějí. Má se snažit a energii vkládat do volání mňauláčka a ne na namáčení mé krásné a sametové srsti slzama. A to nemluvím o malé čtyřnohé, ta sice je občas protivná, ale i její srsti je mi líto. Hlavně ji pak musím pořád čistit, což mě nebaví.
Docela závidím těm z vás, kteří už mají své krmitele spárované. Proto navrhuji, aby se i dvounožcům kontroloval jejich průkaz původu a krotily se jim hormony.

Vaše Cori

Sdílejte!  |  O sdílení

Minda  20. března 2009 16:12

Moc hezky a vtipně jsi to natlapkovala Cori. U nás doma jsou sice mí
opatrovníci v páru, ale když ten dvouhohý odejde a my holky jsme samy, tak si to bezva užíváme a hlavně máme klid a nikdo nás ne... (vytáčí?) :-)