Vánoční korálkování a oběd

Ahoj. Byla jsem zrovna venku na procházce, jenže to by mě nesměla do nosu praštit vůně oběda. A jelikož jsem tušila, že Elišák už kousek masa vyžebral, rozhodla jsem se taky poprosit o kus žvance od stolu. Sedla jsem si před dveře a začla řvát. Skvělé, panička mě uslyšela. Ale trvalo jí dlouhé dvě minuty, než se k dveřím dostala. Jako kdyby ta polévka byla přednější. Ovšem pustila mě. To už všichni seděli u stolu a jedli. Přišla jsem a spustila jsem svůj přednes. Dvounožkyně pak utrousila něco o tom, že v magazínu o bydlení psali, že kočka je tichá. A že moje árie mají do ticha daleko. Pfff... Neoceňuje kvalitu. Chodila jsem tak kolem, až jsem dostala kus masa, co panička nejí. Je nějak moc vybíravá a neví, že maso je maso. Od druhého chodu jsem si slibovala víc. Měli kachnu. A opravdu, většina mi přenechala něco k jídlu. Načež mi to obrali, odnesli Elišáka, aby mi to nesnědl. A hurá, mohla jsem začít jíst. Chutnalo to skvěle, že jsem si po jídle musela dát zdřímnutí. Mezitím Elišák byl s dvounožkyní. Jak sám zjistil, dvounožkyně měla v plánu obdarovat své kamarádky věcmi z korálků. Pak se bavil, když se její náramko náhrdelník těsně před zavázáním rozpadl.
Poté šel Elišák ven, stejně jako dvounožkyně, která tam s jiným dvounožci musela hrabat listí na zahradě. Tak a to byl náš oběd.