Jak jsem se stal neviditelným

Nazdárek všichni, právě jsem se rozhodl, že si nemůžu svá tajemství škudlit jen pro sebe a je třeba je trošku vyventilovat. V noci na dnešek jsem měl přímo hororový zážitek.

Co vám mám vykládat, zima se neúprosně blíží a já jako správný kocour vyhledávám teplíčko. Páníčkové už začali lehounce přitápět, no je to žůžo, jen najít to správné místo na podlaze, kde to nejvíc topí. Po dlouhém bádání jsem na to přišel. Úplně nejlepčí (hepčí), je to za sedačkou ve velkém pokoji, tam to topí ze země i ze vzduchu, paráda. Včera večer mi byla fakt zima, tak jsem se chtěl zahřát u paničky na klíně, jenže tohle místečko si už zabral páníček a já jsem utřel nos. Nevadí, schoval jsem se za sedačku a byl jsem úplně, ale naprosto neviditelný. Tak neviditelný, že když páníčkové odcházeli chrupat, tak mě v pokoji zapomněli! Naštěstí (a to jsem si oddechl), je tu i kuchyň, tak jsem tu měl granulky, a o pití taky nebyla nouze.

Spokojeně jsem si podřimoval, když mě uprostřed noci probudilo škvrndání v bříšku. Jenže, a to je fakt hrůza, já tu nemám záchůdek! Já ho tedy mám nahoře v patře, a na noc normálně spím v chodbě, ale tam jsem se nemohl přes zavřené dveře dostat. Zkusil jsem sice mňoukat, ale to mi, tlapku na srdce, moc nejde. Pobíhal jsem, jako kdybych měl nemoc šílených kocourů, ale to moc nepomáhalo, tak jsem to vzdal. A pak se to stalo! Já jsem prostě, laicky řečeno, hodil bobek. Přece si nenechám vyvalit bok. Nemohl jsem se rozhodnout, kde to hodím, no dlažba není ideální, koberec je na to jako stvořený, pod jídelním stolem je bezva místo, akorát to teda popravdě nešlo moc zahrabat. Pro jistotu jsem se schoval do rohu až úplně za počítač, abych nebyl hned na ráně.

Ráno jsem měl štěstí, že vstávala první panička, tu mám ochočenou, sice něco remcala ohledně toho čunětě kocoura (???), ale jinak ok. Jen jsem musel svatosvatě slíbit, že už nebudu nikdy, ale nikdy neviditelný. Páníček teda nadával daleko víc, ale to už jsem moc neslyšel, protože jsem byl terasou vypuštěn ven a utíkal jsem, až se mi za tlapkama prášilo.

No, páníček bude asi nadávat daleko víc, protože panička si koupila na oběd tvarůžky, (ty já rád), aby jako ten "pušinec" přerazila něčím jiným. On má totiž tak vyvinutý čich, divím se, že ho nevzali k policii vyčmuchávat drogy.

Tak to byl můj nezapomenutelný zážitek, Váš Neviditelný kocour Albert

P. S.: Vidíte, umytý jsem už dokonale :-)

Sdílejte! | O sdílení

obsah deníčku | následující >>

8 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

sarah

14. září 2010 16:37

Bertine, no jistě, vyvalení bokem není nic pěkného, dobře jsi udělal :-).

Puff

14. září 2010 7:33

Jó, když není záchod, tak to jinak nejde :-). Já sem přeborním v hlasitém zpěvu (posluhovači říkaj řevu), kdyžtak ti můžu dát nějaké lekce. Ale chce to cvičit, cvičit a cvičit. Nejlépe se cvičí tak ve 3 ráno, to je všude klid a krásně se slyšíš.

Karla z Končin Datum

12. září 2010 17:44

Bertíku, začal jsi svůj deníček naprosto originálně :-))) Co kdyby Ti Tvůj dvojnožec namontoval kočičí dvířka? Tlapku na srdce :-))), je přece šikovný. To by sis mohl krásně užívat teplíčka a chodit si na záchůdek, kdy se Ti zachce. Pokračuj v psaní, už se těšíme na další zápisek.

Marki

12. září 2010 13:19

Alberte, když musíš, tak musíš, to zná každý, takže ode mne pochopení akorát jsem ráda že jsem to nemusela uklízet :-))). Teda přece si nenechám vyvalit bok a nemoc šílených kocourů mě úplně položila :-)))
jó a ještě tlapku na srdce... taky moc dobrý, jsem se chechtala :-)))

Arabela

11. září 2010 20:59

Bertíku, nic si z toho nedělej, co já bych dala za bobek pod stolem. Izzinku se klukům onehdá podařilo zavřít ve skříni, když šli ráno do práce, byla tam chudina do odpoledne a taky MUSELA. Naneštěstí byla zavřená přímo u vypraného prádla, připraveného na žehlení a taky ho použila na zahrabání, takže se pralo všechno znovu a některé kousky musí i pod jehlu ;-))

Minda

10. září 2010 16:19

Bertíku, tys prostě MUSEL a to se nedá nic dělat. Náš Micin si někdy cvnkne
na rohožku jen tak z radosti že mě vidí a nechápe, proč já tu jeho radost nesdílím :-)))))))))))

tasma

10. září 2010 13:25

Nic si z toho nedělej, Alberte. Zachoval ses jen tak, jaks musel. Příště určitě bude páník obezřetný a dá si pozor, kde se nachází černý panter. =o)))

Maxík

10. září 2010 8:10

Ahoj Alberte! Plně tě chápu. Já se takhle nechal kdysi zavřít v technické místnosti. Do rána jsem to také nevydržel. Naštěstí tam nebyl koberec. Páníček má sice čmuch, ale v práci tolik starostí, že do večera na to zapomene. :o)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

RSS kanály (32x)

Reklama

Jak jsem se stal neviditelným

Modrý kocouř.cz (c) 2024