17. března 2011  |  Sheldy  |  1 025 480 135x / 1x

Jak jsem k pubertě přišla

Jsem zamilovaná!!!!! Je nádherný! Krásně voní, je vysoký, chlupatý a má neodolatelný, veliký ocas! Páníčkové sice tvrdí, že se k sobě nehodíme, ale lásce neporučíš!
Tak tedy od začátku. Znám Demouška už čtyři měsíce, ale předevčírem mi rozstřelil hormony. Je to pejsek, který bydlí pod námi. Dříve se moji dvounožci obávali, abych jemu a jeho dvěma kamarádům neublížila, ale když se několikrát přesvědčili, že se k ním chodím mazlit a vrnět, nebo se s nimi honit s ocáskem málem až ke stropu, usoudili, že jim neublížím, a nechávají mě s nimi docela dlouho a někdy i samotnou. Bylo moc fajn si s nimi hrát... do té doby než jsem se do Demouška zamilovala.
Prý jsem na to ještě mladá, je mi pět měsíců, ale poprvé se mrouskám. Nejprve jsem nevěděla, co se to se mnou děje, a tak jsem se musela poradit se zasloužilou matkou, fenkou Frenou. Byla na mě strašně moc hodná, očichala mě, olízala a hladila mě tou její velikou tlapou. Vysvětlila mi, že je to naprosto normální a že se nemusím ničeho bát. Dokonce mi prozradila, jak to chodí u pejsků, a povím vám, jsem opravdu ráda, že jsem kočka, protože pejskové, tedy fenky, k tomu všemu nutkání (bůhví k čemu) a totálnímu hormonálnímu rozstřelení ještě „kapičkují“ a dvounožci je kvůli tomu navlékají do příšerných barevných škrtících kalhotek. Takže zlaté kočičí mrouskání. Nakonec není tak špatné na sebe takhle upozornit. Páníčkové se mi věnují a dokonce se na mě jeden večer vydrželi dívat hezkou dobu a dokonce se i od srdíčka zasmáli.
Když jsem se tedy dozvěděla všecko, co jsem chtěla a potřebovala vědět, totálně jsem propadla tomu zvláštnímu a dosud nepoznanému nutkání a silnému chtíči. Snažila jsem se povídat pejsčí řečí, ale vyšly z toho paskvilní skřeky, kterým Demoušek stejně nerozuměl, a tak jsem jen prodloužila a citově prohloubila své tradiční mňaukání. To už znělo mnohem lépe. Páníčkové si sice občas stěžovali, že neslyší vlastního slova, ale mě jejich slova stejně nezajímaly, tak mi to nevadilo. Abych byla co nejvíc neodolatelná, žačala jsem se válet po zádech po zemi, třít se hlavičkou o zem (až to občas pěkně zadunělo) a chodit podle paničky „připosraně“. Také jsem si svůdně lízala ocásek ze spodu a páníček povídal, že ještě nevím, co si mám lízat. Tuhle jeho poznámku jsem ale nepochopila. Bohužel nic z toho mého vyvoleného nepřivábilo. A tak jsem odhodila stud a rozhodla jsem se přijít k němu. Třela jsem se o něj, lehala si před ním na záda, nebo jsem prdelkou k němu, přešlapovala zadními pacičkami, prý jak divá. Nakonec neodolal, olíznul mi kožíšek a dali jsme si i pusinku čumáčky. Málem jsem z toho štěstím omdlela, ale to už mě páníček ulovil a odnesl do našeho bytečku, kde jsem našla víčko od petky a na zbytek večera se ze mě stalo zase to nejroztomilejší koťátko na světě. Moji dvounožci z toho usoudili, že to s tou láskou a mrouskáním nebude tak divoké.
Další den, tedy včera večer přišel Demoušek na návštěvu za mnou! A to jsem si všimla jaký naprosto dokonalý má ocas... třela jsem mu o něj bradičku, abych mu ho navoněla, objímala jsem ho pacičkami, vybírala mu z něj imaginární blešky, olizovala mu ho (ještě že u toho nebyl páníček, protože by měl zase určitě nejapné poznámky), také jsem se mu po ocásku celá válela a zase jsem před ním cupitala a nahlas povídala, jak moc ho miluji.
Dneska panička říkala, že se bojí, abych nezačala všecko značkovat, když už jsem prý v té pubertě (ještě, že nevím, co je to puberta). Zamyslela jsem se nad tím a rozhodla jsem se, že bych si mohla nějaké věci doma podepsat. Začala jsem vypraným ručníkem, který visel na sušáku. Když to panička zjistila, byla nadšená, že jsem vyslyšela její přání a říkala, že jsem neuvěřitelně šikovná a že nechápe, jak jsem to dokázala. Když jí to tak moc potěšilo, rozhodla jsem se, že jí tedy předvedu, jak jsem to udělala, a tak hned co dosedla na sedačku, přičupla jsem vedle ní a sedačku jsem si označkovala minimálně deckou mých nejvoňavějších čuránek. Pak ještě panička objevila načuráno ve dřezu a to už byla blahem bez sebe. Zítra mám v plánu označkovat si zbytek svého bytečku. To budou mít moji dvounožci radost.
Teď se půjdu věnovat beruškám, které se nám doma přes zimu neuvěřitelnou rychlostí rozmnožili. Asi se množí dělením. Každopádně já paničce pomáhám je likvidovat. Každý večer mě moji dvounožci vyzvedávají k lustru nebo ke zdem a na okna, kde berušky lezou, a já je likviduji. Páníčci si na ně sami netroufají. Tak musím jít na lov. Papa

Sdílejte!  |  O sdílení

Audrey  11. dubna 2011 10:01

Sheldynko, tvá krása je tak oslňující, že se možná do tebe zamiluje i ten tvůj vysněný ovčák :-):-):-) PS: jsi pěkná raubířka, ale to je správné!!!!