Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum23. února 2018  |  KočičákMiou  |  Autormicousa  |  Zobrazení celkem/dnes1 054x / 1x

Jak jsme s DNŽ podnikly výchovný výlet do ústeckého kraje – část písemná, třetí.

Miouk ve spolek.

Tož mí drazí, už jsem se trošičku uklidnila, tak můžeme pokračovati ve vyprávění. Nejprve bych ovšem ráda požádala individua, která komentují rozvláčnost mé mluvy, aby si to nechali od cesty, podívejte se na díla Aloise Jirásků a jeho F. L. Věka a kam to, panečku, chlapci dotáhnuli – cha!

Tak tedy, když jsem v hostinském domku prozkoumala spodní prostory (v kuchyni jsem objevila dokonalou okenní pozorovatelnu, odkud se dalo důstojně mračit na venkovní kočičí plebs, takže jsem to střelhbitě prohlásila za mé výsostné hostující balkonkové území) a zkontrolovala dárkovou taštičku, jestli náhodou komixtrio nedostalo něco, co já doma nemám, odebrala jsem se zkoumat horní prostory.

Schodiště do vyšších pater mě celkem uspokojilo, protože se po něm dalo docela dobře běhat a honit toho neustále mě očumuchávajícího zrzouna, co o něm má oprsklá DNŽ tvrdí, že má krásně zlatavý kožíšek – ssss – prsssk – asi jí jednu prsknu!!! Nahoře nám byla přidělena spací místnost, kam mi teta Mirka, patrně v rámci záchvatu výčitek svědomí, umístila krásné škrabadlo.

Nakráčela jsem tedy vznosně do spací místnosti a vytřeštila oko – na škrabadle si to trůní ten „že prej zlatistvej“ zrzek a dělá na mě dlouhej čumák. Prskla jsem po něm a učinila úhybný manévr ve stylu proběhnu takticky pod-za-postelí a vyřítím se na tě ze zálohy. Hupsla jsem tedy na jedné straně pod postel, řítím se tunelem na druhou stranu, když tu náhle – ouha, ouha, ouha – o co zarazil se to čumáček můj??? – Velký, macatý, flekatý, fuj to jsem se lekla, to je teda ksicht!!! – Co??? – Že ne ksicht??? – Že Čikyn??? – Tak ona to na MK není fotomontáž, on to má vážně na hlavě normálně!!!

No šla jsem to raději rozdýchat na druhý konec místnosti s tím, že se uklidním za peřiňákem. Nebudu vás napínat, neuklidnila a nerozdýchala. Za peřiňákem byl ukryt černý kožíšek se žlutejma očima, který mi se syčením oznámil, že se jmenuje Vtěrka. Teda řeknu vám, u tý Mirky fakt není pro samou kočku kam tlapknout. A DNŽ, místo aby razantně zakročila, se blbě řehtala a měla poznámky ve smyslu, že mě konečně něco trochu uzemní. Že uzemní???!!! – Tak na to teda ať sakra rychle zapomene, to ani náhodou – ale abych před tetou Mirkou nebyla za zlostnou megeru, tak jsem si počkala, až si dvounožky půjdou dolů podrbat, co kde nového, a nejenže jsem vydrbala ty tři chlupaťouše z mého přechodně získaného území do jejich prostor, ale ještě jsem šla ty jejich spací prostory důkladně prozkoumat. A co jsem vám nezjistila, škrabadel jim u tety v ložnici zůstalo hafo a co víc, zákeřně si schovávali uvítací chuťovky i s přílohovým salátkem v pixle s vodou za tetinou postelí - no to je teda úroveň. Řeknu vám, mí milí zlatí, od čtvrtka odpoledne do sobotního poledne jsem měla plné tlapky práce, abych ty tři alespoň trošku obeznámila s tím, jak se chovat k návštěvám tak vznešeným, jako jsem já, a pevně doufám, že až se tam někdy vrátím, tak nejen, že si to již budou pamatovat, ale hlavně se tím budou řídit.

Teta Mirka nás pak po skončení našeho venkovského pobytu u ní zase odvezla malou automobilovou plechovkou k velké vlakové plechovce, kde jsme bohužel tentokrát neměli chambre séparé v kupéčku, ale naopak byl vlak na sobotní poledne neuvěřitelně natřísknutej, a to převážně německy mluvícími cizinci. Nicméně jsem kočka lingvistka, takže jsem pochopitelně porozuměla, že mě vskutku velmi obdivují, a i já jsem s tím celou cestu pilně a hlasitě vyjadřovala souhlas. Naštěstí jsme tentokrát nedojely až na to odporné velké nádraží ale vystoupily jsme už v Holešovicích, kde nám přistavili takovou srandovní vlakovou limuzínu, kterou už jsme se dobraly na nádraží u hostivařského doupěte. Tam jsem si vyřvala, že to od nádraží k doupěti dojdu průzkumně pěšky, doma jsem smlsla dobrůtku a s packama nahoře chrněla v komoře, tedy v posteli dvounožky, skoro dva dny, ale jestli si milostivá myslela, že jsem se tak ponaučila, že mě může beztrestně šimrat na bříšku, tak na to, že to bylo jen proto, že jsem byla převýchovou vesničanů tak zdrchaná, že jsem jen neměla sílu jí kousnout, ovšem velice rychle přijde.



Přistavená vlaková limuzína
Přistavená vlaková limuzína. Foto micousa


Tak, písemná část tímto skončila a bude následovat obrazová – máte se tedy na co těšit :-)



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







17 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

PaschaMami
KocouřákPaschaMami  Datum23. února 2018 21:59

Miou, doporučuji Ti kariéru u branných sil! jednak to mají zapotřebí a pro Tebe je výhled na hodnost generálky (tím
nemyslím všeobecný úklid)!

JaGa
KocouřákJaGa  Datum23. února 2018 21:19

Holky, jste nezapomenutelné obě. A květnatá mluva je dnes vzácné koření.

Maud
KocouřákMaud  Datum23. února 2018 19:17

Uvítací chuťovky s přílohovým salátkem!!! :-))))

Maud
KocouřákMaud  Datum23. února 2018 18:18

No tak to se těším! :-)

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum23. února 2018 16:37

Jsem se zas pobavila :-)))))
Nejvíc mě asi dostalo setkání s Čikynem :-)))

Ája0804
KocouřákÁja0804  Datum23. února 2018 14:36

Miou - spisovatelka roku:-))))) Super počteníčko:-)))) Dokáži si to skoro živě představit, jako to asi probíhalo a ty jsi proháněla domácí trio:-)))) Těším se na obrazovou verzi:-)))

Pája6
KocouřákPája6  Datum23. února 2018 12:50

Čikynku, založíte odbory?

Čikyn
KočičákČikyn  Datum23. února 2018 12:35

Potvora jedna!!!

Jana G., Jerroušek a Gina
KocouřákJana G., Jerroušek a Gina  Datum23. února 2018 11:04

Luxusní čtení jako vždycky :D Miou, příště je srovnej pořádně :D

Pája6
KocouřákPája6  Datum23. února 2018 10:11

Miouško, deniček je super, těším se fotodokumentaci.
Jen tak mimochodem, Micka z verandy se radeji ani neukazala? Tak to budeš muset prijet znovu a převýchovu dokončit 😈.

Zden Ča
KocouřákZden Ča  Datum23. února 2018 9:59

Počkej jak ti to Čikyn a zlatistvej zrzek příště nandaj :-))

Zden Ča
KocouřákZden Ča  Datum23. února 2018 9:56

Miou ty jsi spisovatelka:-) parádní čtení :-)

Reda
KocouřákReda  Datum23. února 2018 9:08

Deníček zase neměl chybu :-))))))))))

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum23. února 2018 9:05

Všetko som si to podrobne predstavila a zas sa pekne uchechtávala.Si úplne návštevmny typ.Výborná reportáž.

Filip
KocouřákFilip  Datum23. února 2018 8:49

Miou je dobrá, že to takhle zvládne. V cizím prostředí a tak. Parádní! :)

Míša (6)
KocouřákMíša (6)  Datum23. února 2018 8:09

Moc hezký článek.

MařiČa
KocouřákMařiČa  Datum23. února 2018 1:14

Miou, domácí osazenstvo muselo být z Tvého suveréního vstupu v šoku. Moc hezky napsáno, už se těším na foreportáž.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
Výběr článků o kočkách 21. června 2018 (14x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2018

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top