Domov v kanceláři

Majitelka mojí maminky dostala obrovský pytel kočičích granulek a plno dalších pochoutek pro moji maminku a brášky a mě si ty holky advokátský naložily do kočičí přepravky a odvezli mne do mého domova. Měla jsem tam už nachystaných plno hraček a granulek a konzerv pro koťátka, abych si jako mohla vybrat. Taky pelíšek a lavórek se stelivem. A já jsem kočka šikovná, od prvního okamžiku jsem chodila do lavórku a nikdy nikam jinam. I když už mě pak pouštěli samotnou na dvorek, tak jsem na ten svůj záchůdek vždycky doběhla. Ale nejprve jsem na dvorek směla jen s doprovodem a hned zase zpátky, abych nepodlezla plot a neztratila se. Mě to nijak nevadilo, protože ke šplhání mi stačilo dřevěné zábradlí od schodiště a taky trámy v podkrovní kanceláři jsou pro kočku úplně skvělé. Díky tomu jsem si ani nepotřebovala brousit drápky o kožené sedačky, které byly všude. I když občas, když se nikdo nedíval...
No musím vám všem říct, že jsem se stala naprostou atrakcí této advokátní kanceláře. A kdykoliv jsem mohla usnout na klíně mé paničky, která stejně pořád seděla a ťukala do notebooku, takže jsem jí vůbec nevadila.
Taky musím říct, že jsem hodně šplhala po dámských kalhotách. Ale to ty advokátský holky rády nebyly a říkaly mi, že mi seženou nějakou brigádu, jakože focení na whiskas a tak podobně, abych jim na ty nový kalhoty a silonky vydělala! Chlapské osazenstvo kanceláře jsem už od malička ignorovala, protože oni si mne taky moc nevšímali a nikdy mne nebrali na klín a necicmali se se mnou. Z toho jednoho dokonce táhnul pes!