15. září 2006  |  Sabrina  |  1 025 480 140x / 1x

Lumpárna s botama :-)

Víte, já jsem vlastně moc hodná kočička, i drápky si brousím na správných místech, a když už něco cupuju, tak je to hračka, kterou mi k tomu účelu dvounožci nechali. Ale toho rána jsem měla takovou veselou náladu, páníček si se mnou hrál, nechal se okusovat a smál se, když jsem trénovala rekordy v běhu přes celý byt... vůbec se mi nechtělo přestat a pustit ho do práce, jenomže mi proklouznul a zmizel. A mně bylo najednou nějak smutno... a ty jeho tenisky tak voněly! Chtěla jsem si co nejvíc užít té vůně, trochu jsem v jedné botě tlapkovala a škrábala a... no, nějak jsem ztratila sebeovládání, a když jsem se probrala z toho opojení, bota vypadala poněkud.. mňouk.. nezdravě... :-)

Kdepak, tohle nedopadne dobře! Co na to dvounožci řeknou, až se vrátí domů? Budou si myslet, že jejich spořádané kočičce přeskočilo :-( Uběhl den (a že to byl dlouhý den!) když jsem zaslechla na schodech povědomé kroky - vracejí se! Zalezla jsem do skříně až úplně dozadu a byla jsem tak potichu, jak to jen my kočky umíme. Prostě neviditelná kočička. Divili se, že je nevítám, hledali mě, volali, čekali, kdy se ozve moje vítací mručení, ale já se krčila v koutku a ani jsem nedýchala. Pak našli tu botu, já truhlík ji nechala v ložnici, jak jsem ji tam v zápalu pominutí smyslů dostrkala!

Ale co to? Žádné hubování? ONI SE TOMU SMĚJOU! Hlavně, když mě nakonec našli schovanou a úplně konsternovanou, tak se místo rozčilování akorát pochechtávali a hladili mě, prý jak jsem chytrá, že moc dobře vím, co se nemá.

Ale to neudělali dobře... v noci mě to totiž popadlo zase, ta opojná vůně a touha. Oba lidi už spali, neměl se mnou kdo dovádět. Inu, co vám budu povídat, pustila jsem se do druhé tenisky. Jenomže tohle jsem podcenila - asi jsem byla hlučnější, než je obvyklé a probudila jsem paničku. A ta mě přistihla takříkajíc "in flagranti" :-( Tentokrát se moc nesmála, nebo aspoň ne tak, jako večer. Vynadala mi, obě boty zabavila a schovala do té skříně, kterou neumím otevřít. A vůbec mě nepohladila, jen zavrčela, ať je nechám spát, že hodné kočičky takový brajgl v noci nedělají :-(

Kdepak, budu si muset dávat pozor, z tohohle by mohla být tahle drogová závislost, nebo jak tomu lidi říkají, když někdo nemůže odolat a pomine se, jakmile ucítí svoji drogu? Ale já to určitě zvládnu a další boty už nechám na pokoji... mňau!

Mrrrou, co to tady tady tak voní...? :-)

Sdílejte!  |  O sdílení

Jitka Zavadilová  11. září 2008 14:38

Ahoj Sabrinko, tak dvounožci o tobě teď do deníčku moc nepíší, ty musíš být strááášně moc hodná a vzorná, ono to je vlastně dobře. Tak se měj krásně a nemysli, že jsem na tebe zapoměli..nenene.. jen není tolik času. Tak hlavně se měj kočkovsky. Zdraví tě bývalá dvounožice a tvoje maminka a sestrička Ashanti.