Vzpomínka na Ričiho

Je to jen nedávno, co jsem vám vyprávěl o svém kámošovi Ričim, jak teprve sbírá zkušenosti a učí se žít ve velkém světě, kde ale bohužel číhá nejedno nebezpečí... a dnes mám už jen smutnou vzpomínku. Včera ho páníček našel ve sklepě. Nejdřív si myslel, že se tam přišel ochladit. Hned ale bylo jasné, že je zle, hodně zle. Už byl celý studený a jen se trošku poškubával. Na těle ale nebylo vůbec nic vidět, tak se nejdřív pomýšlelo třeba na otravu - a ještě večer jsme jeli na kliniku. Tam na něj bylo opravdu moc hodní, snažili se mu ze všech sil pomoci. Na RTG bylo vidět zlomenou pánev, vykloubenou kyčel a malé poškození na ocásku. Vnitřní zranění se nedalo hned zjistit, a tak dostal termofory na zahřívání, kyslík, kapačku a injekci - ještě ráno to bylo o kapičku nadějnější, ale dneska 6. 6. v poledne ta malá jiskřička, co v něm zůstala, vyhasla. Paní doktorka si myslí, že to nebyla autonehoda, ale že se na něm takhle podepsal nějaký surovec... a tak už leží na zahradě pod hruškou a já chodím jak tělo bez duše a hledám a volám - marně... Bylo mu dopřáno jen asi 10 měsíců...