Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk

Datum10. května 2016  |  AutorJohanaK  |  Zobrazení celkem/dnes9 111x / 1x

Úvodem k hrdinům

Vždy tu mezi námi byli, králové, bojovníci, vojevůdci, vojáci, reformátoři... zkrátka hrdinové. Lidé, kteří si za svojí odvahu, odhodlanost, nebo bojovnost zasloužili náš upřímný obdiv. Zde si ale připomeneme trošku jiné hrdiny. Hrdiny, kterým rozhodně také nechybí odvaha, odhodlanost ani bojovnost. Hrdiny, kteří v dnešní uspěchané době, ve světě, kde jsou hlavní prioritou peníze a úspěch, našli jinou významnou hodnotu. Život zvířete. I když je jasné, že se mi nikdy nepodaří napsat o všech těch úžasných lidech, kteří věnovali své úsilí, energii a lásku pro zvířecí duši, jsem ráda, že můžu jmenovitě dát najevo své uznání aspoň některým z nich. A protože mě k tomu všemu inspirovala má turecká kráska Kurín, bude nemálo hrdinů právě z Turecka.



Murat a Kavruk

Dvojice Murata a Kavruka mě zasáhla hned několikrát. Poprvé, když jsem viděla Kavrukovy fotky, podruhé, když jsem četla Muratovy zápisky. V několika bodech jsem si vybavila moje vlastní pocity, když jsem se rozhodla, že chci Kurín domů, do Čech. I já si umím vybavit přesně ten moment, kdy jsem se zamilovala a dál už mě nemohlo nic odradit... díky bohu měla Kurín přece jen lehčí zranění než Kavruk a i tak pro mě je a vždy bude velkou hrdinkou. Tím narážím i na další hrdiny tohoto i dalších příběhů. Bojovníci s nekončící vírou a nadějí, samotní zachránění. Zvířata, která nám lidem dala druhou šanci, i když právě často kvůli nám bojovala o holý život.


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk


Příběh Murata a kocourka Kavruka lze jistě převyprávět mnoha způsoby. Pro mě byl ale nejvíce vypovídající a autentický tento dopis a foto album s Kavrukem „před a po“.



Dopis pro Kavruka – 22. října 2013

Synku Kavruku,

Přesně před pěti měsíci jsme se setkali v útulku. Bylo 22. května (2013).

Když jsem vešel do pokoje paní Meral, ležel jsi na polštáři. Nebylo poznat, jakou máš barvu. Tvá kůže byla černá. Byl jsi popálený až po fousky.

Přiblížil jsem se k Tobě. Jakmile jsem od tebe vzdálil svou ruku, snažil ses jí chytit. Začal jsi vrnět. To byl přesně ten moment, kdy začala naše láska, můj synku.

Jakmile k nám přišla paní Meral, řekl jsem: „Tenhle kluk je můj. Nikomu ho neslibuj. Je můj.“

Každý den jsem za Tebou chodil. Dával Ti jídlo a léky. Každý den Ti bylo o trochu lépe. I já jsem měl tenkrát zranění, které nebylo viditelné, a ty jsi mi ho pomohl vyléčit.

Den za dnem ubíhal a Ty jsi pomalu opět získával svou srst a barvu.

Tvá obrovská odhodlanost v tomto boji ze mě udělala Tvého obdivovatele.

Jak to pro tebe mohlo být snadné, synku? Pálili tě cigaretami, vylili na tebe ředidlo a zapálili Tě.

Ty jsi z těchto plamenů uprchl a znovu jsi dal své srdce do lidských rukou.

17. června jsme přišli domů a seznámil ses se svým novým bráškou Misketem. Byl jsem zvědavý, jak na sebe budete reagovat, ale od prvního okamžiku jste si byli kamarády.

Pamatuješ si první noc strávenou doma, synku? Ty jsi spal, Misket procházel pokoje. Vzal jsem Tě do náručí a šli jsme si lehnout do postele. Lehnul sis po mé pravé straně. A já jsem k Tobě v té chvíli pocítil opravdovou lásku. Uplynulo pár minut, přišel za námi Misket a lehl si po mé levé straně. V tom jsem se zamyslel a usnul. Když jsem se během noci probudil, výhled, který jsem měl, mi vlil slzy do očí. Oba dva jste na mně měli položené packy a navzájem jste se dotýkali.

Mohl jsem s klidem spát dál, nemusel jsem si dělat žádné starosti.

Jak jsem vás viděl, oba dva šťastné, i já jsem se cítil ve svém životě šťastnější.

Abyste mohli s Misketem pohodlně spát, koupil jsem vám krásný patrový domeček. Ale vy jste vždy spali dohromady v horním patře a navzájem jste se umývali.

Čas rychle utíká. Jen co jsi byl v pořádku a zdravý, hned první povinnost, co nás čekala, byla kastrace.

Podívej, už jsme spolu doma pět měsíců. Přeji nám dalších mnoho měsíců a let.

Synku Kavruku,

Dobře, že jsi v mém životě. Tebe a Misketa moc miluji.

Opatruj se, můj synku Kavruku,

Tvůj táta Murat



Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk


Čtyřiceti jedna letý Murat žije v Istanbulu a pracuje v hotelu poblíž nejvíce turistické části Sultanahmet. V celém jeho životě mají zvířata významné místo. Od malička se společně s rodiči starali o kočky a psy na jejich zahradě a v okolí. Mnoho let vypomáhá v útulku. Setkání s Kavrukem pro něj bylo ale osudové. Pomocí Kavruka a jeho příběhu se snaží inspirovat další lidi. Dělá vlastní malé kampaně na podporu zvířat v tureckých ulicích.

Pozn. autorky: jméno Kavruk znamená "sežehnutý"



Kampaně

Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk
"Jedna dlaň jídla zachraňuje životy"


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk
"Jedna dlaň jídla zachraňuje životy"


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk
"Nezapomeň! Já mám taky duši"


Hrdinové, 1. díl: Murat a Kavruk
"Nezapomeň! To co máš ty, já mám taky. Duši."


Tagy ?

Hrdinové


Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





14 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

PaschaMami
KocouřákPaschaMami  Datum12. května 2016 14:05

Věřím, že při čtení nezůstalo ani jedno oko suché. Kdyby tak každý neštěstím postižený tvoreček našel tak dobrou duši!
Krásný kocourek a úžasný charakter se potkali, i kocourek Misket pochopil.
Přejeme všem dlouhé a šťastné spolužití, panu Muratovi veliký dík za vše co již udělal a hodně sil pro jeho další předsevzetí jakož i věrné pomocníky.

Elizabeth
KocouřákElizabeth  Datum12. května 2016 10:47

Taky mě při čtení slzely oči, nechápu jak to ti lidi dokáží udělat, já nedokážu ani zabít myš natož udělat něco takového věrným přítelům člověka!
Moc pozdravujeme, vyřidtě prosím panu kocourovi, že je moc nádherný, a přejeme mu krásný a dlouhý život po tom co si zažil!...!!!
Eliška, Lillianka a Lukášek :-)

Tormans
KocouřákTormans  Datum11. května 2016 18:53

Pana Murata prosím pozdravujte a vyřiďte mu alespoň symbolický dík za to, co pro kocoura udělal. Přeji oběma pevné zdraví a mnoho společně prožitých let.

snoopy
Kocouřáksnoopy  Datum10. května 2016 20:58

Taky mi slzy kapou do klávesnice, lidi dokážou být neskutečně krutí. Ještě že se z toho kocourek dostal. Přeju mu spokojený život a jeho páníčkovi posílám veliký dík.

JohanaK
KocouřákJohanaK  Datum10. května 2016 20:09

Vaše krásné komentáře jsem aspoň zkráceně přeložila panu Muratovi. Velmi Vám děkuje, zdraví z Istanbulu i s Kavrukem. Celý tento článek a zájem až u nás v ČR, mu udělal obrovskou radost. No a z toho všeho mám radost i já :))

JohanaK
KocouřákJohanaK  Datum10. května 2016 17:06

gwen: ano.. na ty obrázky se lze dívat jen když je tam i ten šťastný konec.. kéž by to bylo možné pro všechny..

Děkuji všem a vaše pozdravy i ohlasy panu Muratovi vyřídím. :)

mdeknight
Kocouřákmdeknight  Datum10. května 2016 13:26

To je dojemný článek, mám z toho slzy v očích. Tady měl ten příběh šťastný konec a jsem za to moc ráda. Lidi dovedou být někdy neuvěřitelně krutí. Naštěstí jsou pak další (a věřím, že těch je víc), kteří zvířatům pomáhají a za to jim patří velký dík. Posílám na dálku velkou poklonu panu Muratovi a kocourkovi pohlazení..

gwen
Kocouřákgwen  Datum10. května 2016 13:07

Připomnělo mi to tyhle fotky:
http://www.modrykocour.cz/kockocteni/zabava/pred-a-po-adopci
Lidi někdy dokáží neuvěřitelný věci. Jak v dobrém, tak ale i ve zlém. Jde o to, jaký je konec. A tady to dopadlo dobře.

viera
Kocouřákviera  Datum10. května 2016 10:03

krasne a dojemne ..chudatko kocurik..škoda,že Mafi nevie čitať,aspoň by si važila,že jej nesmie nikto ani fuzik skriviť a od malinka sa ma ako princezna

JohanaK
KocouřákJohanaK  Datum10. května 2016 10:02

Děkuji za krásné a kladné ohlasy :) moc mě to těší ... odkaz na článek má i pan Murat, věřím, že i když nerozumí, bude ho těšit, že příběh Kavruka se dostal až k nám .. bude to pro něj podpora v jeho úžasné práci a úsilí :) I mě tyto příběhy vhání slzy do očí, ale stejně i tak sílu dál bojovat za ty naše chlupáče :) díky čtenářům a všem co kdy a jakkoliv pomohli

katyp50
Kocouřákkatyp50  Datum10. května 2016 8:13

Překrásný kocourek a k tomu člověk se zlatým srdcem. Tečou mi slzy.

marcelab
Kocouřákmarcelab  Datum10. května 2016 8:11

Moc krásný a dojemný článek, až se chce brečet, jak mohou být lidé tak zlí, na druhou stranu strašně hodní. Děkuji za kocourka.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum10. května 2016 7:43

Tohle mě úplně dostalo, nádherné povídání. Božátko, tolik si vytrpěl. A jaký je teď z něho nádherný kocour.

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum10. května 2016 7:32

Krásny článok,ktorý ma úplne rozplakal.Krutost ludí je vyvážená láskou a obetavostou iných,ktorí nelutujú čas a peniaze na záchranu utrápených chlpatých bytostí s dušičkou plnou lásky a vôbec nezáleží na národnosti ani v ktorej časti sveta sa to deje.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top