Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

O dětech, o počasí, o tulení, o Haničce

Datum7. října 2005  |  AutorVěra Ľuptáková  |  Zobrazení celkem/dnes3 167x / 2x

Moji milí kamarádi, slíbil jsem povídání o dětech, tak tady je, a vezmu to pěkně podle abecedy.

Nancynka, naše Pražanda. Ta se má fakt moc prima. Její kamarádka Suzi, která nejdříve dělala, že nemá ŽÁDNÉ kočičky ráda, protože když se k nám jezdila na malou Nancynku dívat, vždycky se ježila, syčela, bručela a dělala jiné kočičí zastrašovací komedie, se stala její adoptivní "maminkou". Nehnou se od sebe, spí spolu, rošťačí spolu, dokonce se prý Suzina zlobí, když jí Nancynku berou, aby si jí pochovali. Takže "naše" tečka s hnědýma očima rozhodně na nudu netrpí. Četla mi mami dopis, který psala nová mamina Nancynky, kde stálo, že ukrutně řádila na očkováni (celá po mě), protože jí holili tlapku a brali jí krev. Správně malá, jen se nedej. Proč by do tebe měl někdo píchat jehlou. Kousej a trhej, krev máš přeci po mě, bez boje jí nedávej! No a jak jsem se také dozvěděl, byla už u babičky na výletě, líbilo se jí tam a moc se těší, až bude běhat po zahradě a lézt na stromy. Ale o Nancynce se dočtete ve Zlaté knize, protože paní Dáša je Modrokocouří příznivec.

Druhá dceruška, o které chci psát, je Nannka. Ta se od nás odstěhovala až do Bratislavy, kam jí jednu sobotu naši odvezli. Mami se totiž moc zkamarádila díky našim příběhům s jednou báječnou paní Ankou a o Nannuščině osudu bylo rozhodnuto. No a představte si, co tam ta malá provádí. Byla tam sotva pár dní a asi nemohla zapomenout na svoje probíhačky po dvorku a skákání a dovádění v parčíku, a ta malá šibalka utekla otevřenou větračkou, což samozřejmě nikdo nečekal. A potom nastal příšerný hon na kočičku na jednom velikém sídlišti ve velikém městě. Byl večer, tma, paní Anna běhala s manželem celá strachy zničená mezi domy a auty, ale Nanninka nikde. Po dlouhé době jí uviděli, jenže jak byla ta dareba sama vystrašená, kde že je a kde jsou dveře zpět domů, lekla se a zmizela. Musela to být noc strachu, protože takové malé kotě v úplně cizím prostředí, ani já bych asi nevěděl, kam mám jít. Ale zase, ta malá je přeci po mě. Představte si, ona našla otevřené okénko do prádelny, tam si vlezla a ráno na volající a hledající maminku z toho okénka vylezla a ještě se tvářila uraženě, že jí už dávno nenašli a neodnesli domů k plné mističce dobrých granulek. To bylo radosti, to bylo zajišťování oken proti dalšímu takovému nedovolenému výletu. Když přišel mailík, kde se o tom útěku psalo, naše mami jen říkala: "Ježíši, proboha, no tedy," a potom to honem běžela říkat tátovi. A další zprávy z Bratislavy už jsou o tom, jak se Nannka prochází venku na vodítku, žádné další běhání po ulici bez dohledu! Ty darebnice, vždyť bys měla jet do Nitry na výstavu, abys byla poslem našeho dobrého jména na Slovensku, tak buď hodná. Já vím, teď si každý řekne, že zrovna já mám tak akorát co říkat, já věčný útěkář, ale to je přeci jen něco jiného, náš malý Pařezov a Nanninky velká Bratislava, říkala mami. Holka moje krásně červená, buďme rádi, že jsme se svými lidičkami doma a pro příště žádné samostatné výpravy! Jasné?

Kluk Napoleon, který se také odstěhoval do Prahy, se má určitě dobře, zprávička o něm hovořila o výletech, o tom, jak Napi čeká na svojí milovanou paničku a dožaduje se stálého chování, ležení na klíně a vlastně je tak trochu příčinou rozepří mezi děvčaty, která jsou v rodině dvě a dohadují se, kdo se právě dnes o Napoleónka bude starat. Roste a sílí a bude z něj veliký kocour. Bude určitě tak krásný a barevný jako kluci Metrix a Mercury, ze kterých už jsou dnes velcí kocouři .

Něžná a tichá kočička Nina nám tuhle sobotu udělala radost. Byla totiž na výstavě v Liberci, dostala hodnocení V1 a započala tak svojí určitě úspěšnou výstavní kariéru. Ale jinak je to vzorná domácí mazlilka, která také chodí na vodítku ven na zahradu, doma se chová velice způsobně, protože z ní jednou bude dáma. Podle zpráv od její maminky Oliny už i trochu hlasitěji zamňouká, když chce jít na průzkum půdy, ale jinak je hodná, nevadí jí cestování a v Liberci už byla vlastně dvakrát. Ona tam má totiž babičku, byla u ní na návštěvě a moc se jí tam líbilo, protože jí tam všichni obdivovali, chovali a hladili. Vypadá to tedy tak, že Ninečka bude malá HVĚZDA. Zase po mě, protože na mě se také chodí dívat různí lidé, zvlášť letos v létě, když jsem býval ve voliéře. A říkal Ninky taťka, že ona taky nějakou takovou dostane, aby mohla být venku, když bude teplo, a nemusel se nikdo bát, že jí přejede auto.

A Nituška? No Nituška je přeci u Dolejšů v Kladně a má svého kámošíka Aaronka! Ale o těch je zbytečné vám tady psát, vždyť Nitka byla dokonce celý týden na hlavní stránce Modrého kocouře. Má krásný kočičí strom, poličky, spoustu hraček a je jí v novém domově jako v ráji. Je hodná, způsobná, ale když jí Aaronek něčím naštve, tak se dokáže rozčílit, zrovna jako její mamina Hanička. A ta to tedy umí, facka přiletí, ani nevím jak a proč. A Nituška je celá Hanka. Měla ale jednu nemilou příhodu s tím svým spolubydlícím, protože on TO na ní začal zkoušet. Normálně dělal, že je velký kocour a Nitka z toho byla celá vedle. Tak maminky po společné domluvě na Aarona vymyslely lest. Jeho mami šla k panu doktorovi a objednala mu takovou tu operaci, která lítá ve vzduchu i u nás, když řádím, koušu a sekám, značkuju a utíkám, no prostě dělám NADSAMCE. No a jak měl Aaronek termín té kastrace domluvený, nějak se toho zalekl a zase se z něho stal vzorný kocourek, skoro kotě. Termín se proto zrušil, ale určitě když zlobí, tak mu to jeho mami připomene a zase je pokoj. Já to dobře znám, kluci kocouří už to tak mívají.

Počasí se nám pěkně pokazilo. Dneska ráno šla mami krmit ty její slepice a perličky, tak že půjdu s ní. Ale ona říkala: "Jaffíku, buď doma, venku prší." No a co, nějakých pár kapek, to mi přeci neuškodí. Ale to jsem netušil, že tak moc. Dělal jsem hrdinu, šel s ní půlku cesty a pak jsem ale hnal zpět, schoval se v přístřešku u garáže a čekal. Mami se vracela a volala, protože už si zase myslela, že jsem využil situace a tradá... Ale tentokrát byla mile překvapená, protože jsem s bojovým pokřikem vyrazil za ní, aby mě snad propáníčka kočičího nenechala venku v tom mokru. Pochválila mě a šli jsme rychle domů, kde je teplíčko a v mističce se hned objevilo jídlo. No prosím, hledí si mě.

A já asi vím proč. Já se totiž už několikátou noc chodím k mami do postele tulit. Ležím si na ní, dávám jí tlapky na tváře a na oči, myslím, že má strašný strach, že jí do očí strčím drápy, protože leží a ani nedutá, ale já mám drápy pořádně zatáhnuté, ani mě nenapadne je vystrčit. A pak mě škrabe na bradě, za ušima, hladí mě a říká: "Jaffíku, ty kluku." A to tulení zkouším i s Beatkou. Včera večer jsem vyskočil na skříň a tam už bylo obsazeno. Ležela tam na polštáři Beatka, protože to je její noční místo. Tak jsem se k ní přitulil, ona potom tak tiše kníkala, ale ležela a byla statečná. A byli jsme tam spolu až do rána. Musím jí přeci ukázat, že se u nás nemusí ničeho bát, je to moje budoucí partnerka, musím si jí chránit.

No a ještě pár vět o Haničce, abyste neřekli, že na ní zapomínáme. Hanička je teď hodná, maminku to až překvapuje. Chodí za ní, že chce jíst, kontroluje jí v posteli, mazlí se s tátou a nádherně při tom bručí, dokáže celé dopoledně spát na okně a potom celé odpoledne na posteli. Dnes tedy ne, protože prší, ale jiné dny chodí na zahradu, tam číhá na kořist, nejčastěji na myši, nosí je potom domů a když s tou myší běží a ona ještě píská, okamžitě přikluše Žofina a myslí si, že to je dárek pro ní. No tak Hanka jí tedy tu myš dá a co myslíte, že s ní ta naše psice provede? Mami se na ní zlobí, protože říká, že je to fuj, ale ona ji pokaždé slupne. Jako malinu. No co, asi jí to chutná. Jen to tedy nesmí vidět táta, on myši úplně nenávidí a mami říká, že má myšofobii. Jo a ještě jednu legrácku Hanka provádí. Vyskočí si v parčíku na špalek a ze špalku hup na ptačí krmítko. Tam se uvelebí na střeše a čeká, že přiletí nějaký ptáček. Jenže on žádný neletí, protože když jí tam vidí, tak se jí bojí. A víte, jak jsme spolu chtěli chytit straku? Straka je nehorázně drzí pták, je černý a bílý a leze k nám na zahradu. Drze křičí a dělá, jako že se nikoho nebojí. Tak jsem na ní s Hankou číhali, vylezli jsme za ní i na strom, jenže ona se nám chechtala a odletěla. Jenže už ví, že my se jí tedy nebojíme!

Tak tedy dneska jsem se rozepsal. To proto, že je ta uplakaná neděle, jindy bych ještě behal po zahradě. Ale nebojte, ještě bude hezky a zase budu mít spoustu zážitků o které se s vámi rád podělím. Moc všechny zdravím a tlapkou na vás mavají i moje dvě kočičky. Váš Jaffa


Tagy ?

jaffa z lužinek


Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





4 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Filip
KocouřákFilip  Datum7. července 2016 19:30

Zajímalo by mě, co s nimi je :o)

gwen
Kocouřákgwen  Datum7. července 2016 19:25

Treba nekdo hodil odkaz na fcb nebo si ho pani zalozila.

Filip
KocouřákFilip  Datum7. července 2016 19:21

HaniK: Paní Ľuptáková psala kdysi spoustu příběhů... zkusím je spojit, aby tím šlo listovat... zarazilo mě, že to dneska vyjelo, taky jsem kliknul a připomněl si ty doby :o) Milé :o)

HaniK
KocouřákHaniK  Datum7. července 2016 16:28

Fascinuje mě, že 11 let staré povídání má dnes přes 50 zobrazení. Čím to je? Je fakt, že jsem klikla taky, protože jsem se lekla, že někde někdo o mně píše. :-D

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
Vyhlášení NEJ fotky července 2020 (95x)
2
Kočičí jména (65x)
3
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (55x)
4
Rostliny jedovaté pro kočky (40x)
5
Mezinárodní den koček 8. srpna (40x)
6
Oči koček a možné problémy (37x)
7
Egyptská mau (22x)
8
Seznam kočičích kaváren (20x)
9
Otázka dne: Kolik vás stála kastrace kočky nebo ... (19x)

Kdo jsem?

Poznáte kočičáka na dnešní fotce?


Dnešní úspěšnost hráčů je 100 %

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2020

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top