Vášnivé následky (Chlupézové, díl 67.)
18. května 2009 |
Azuros Kocouřéz |
5 866x / 1x
Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu
Vášnivé prokletí rodu Chlupézů
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 67.
Vášnivé následky
„Maxavézi!! No tak, Maxavézi!! Jste na tahu!“
Danéz de Jančéz udiveně hleděl na svého protihráče, který ani po důrazné výzvě nevěnoval pozornost tomu, co se děje v hracím poli... jeho tlapka se nevztáhla k hrací kostce, oči hleděly nepřítomně někam do dálky. Danéz de Jančéz se nespokojeně zavrtěl a neklidně šlehl ocasem. Očima se ptal nedaleko šmejdícího Bertilia, jestli se mu chování Maxavéze také zdá divné. Bertilio nelenil, přiskočil k Maxavézovi a hlasitě mu vyvřeskl přímo do ucha: „Hrajééééém!!“
Maavéz sebou škubl, zamžikal očima, pak natáhl tlapku a zcela bez zájmu lehce plácl do hrací kostky. Pak neochotně posunul figurku o jediné políčko a zase upadl do stavu vzdálené nepřítomnosti.
Danéz de Jančéz razantně packou třepl do kostky a vše nasvědčovalo tomu, že si místo kostky představuje Maxavéze. Kostka se roztočila a když se zastavila, ukázala nejvyšší možný počet. Danéz radostně uchopil figurku a pečlivým odpočítáním políček ji vesele zaparkoval do svého chlívku.
„Vyhrál jsem! Konec hry!!“ oznámil vítězným hlasem.
Bertilio zvědavě přiskotačil, přehlédl stav herního pole a udiveně zúžil oči. Většina Maxavézových figurek byla víc než daleko od svých chlívků a celkově stav na hrací desce připomínal velmi prohranou bitvu. Maxavéze to však zjevně nechávalo zcela chladným... a snad ani příliš nevnímal, že prohrál již po šesté. Danéz i Bertilio na sebe vyděšeně pohlédli a starostlivě sledovali, jak Maxavéz bez jediného pohledu na výsledek hry zvolna odchází z herního salonu.
Zvláštní, udivené pocity měl také Bastienitto, který pravým okem sledoval stupeň osmaženosti kuřecích řízečků, které před ním prskaly na pánvi, levým okem stále znepokojeněji sledoval počínání Bubose, který se pokoušel o uvaření jemné sardinkové omáčky. Že něco není v pořádku pochopil Bastienitoo už ve chvíli, kdy Bubos chtěl do základu omáčky vsypat místo sardinek šunkové rolky, připravené na tácech ke svačině. Bastienitto naštěstí včas dokázal Bubosovi v zmateném činu zabránit a vstrčil mu do packy správnou misku se správným obsahem, ale přesto vše nasvědčovalo tomu, že sardinkové omáčky se dnes v jídelně k večeři nikdo nedočká.
„Bubosi!! Vždyť se ti to pálí!! Míchej!“
Bastienitto viděl, že i přes celkem přísný tón jeho napomenutí Bubos zřejmě vůbec nevnímá. Dál hleděl kamsi přes hrnec a sporák a jeho oči byly potaženy závojem touhy. Bastienitto se zadíval pozorněji... a vyjekl. Přiskočil k Bubosovi a vyrval mu z tlapky původně načechranou mašlovačku, nyní oblepenou omáčkou do tvaru schlíplé tyčky.
„Bubosi!! Podívej se, čím to mícháš!! Tedy nemícháš! Budeme mít péřovou omáčku!!“
Bubos velmi, velmi udiveně pohlédl na Bastienitta, jakoby ho překvapilo, že Bastienitto vůbec v místnosti je... pak neméně udiveně pohlédl na schlíplou mašlovačku... a zálibně pronesl: „A stejně je nejkrásnější, když chroupe moje restované myší kýtky!“
Bastienitto vytřeštil oči, nadechl se k zoufalému výkřiku, ale zase naprázdno tlamku sklapl, otočil se, vběhl do přípravny, vytáhl z mrazáku pytlíček se zmraženým kaviárem, přitiskl si ho na čelo a zaúpěl: „Mašlovačka... krásná... chroupe... ne! NE! Já nejsem blázen, já jsem letadlo!“
Muffuela stiskla kliku a vstoupila do Missarinina budoáru. Missarina k ní netrpělivě vzhlédla a hned Muffuelu pobídla: „Tak mluv! Bylas v jeho pokoji? Co dělá? Změnilo se něco? Jedl?“
Muffuela posmutněle a v rozpacích Missarině odpověděla: „Ne, madam. Nezměnilo se vůbec nic, pořád stejně sedí v křesle, hledí někam z okna, vypadá strašně smutně a myslím, že mne vůbec nevnímal. A nesnědl nic.“
Missarina rozčileně vstala a obešla nervozně budoár. Zastavila se u Muffuely, pohlédla na ni téměř bezradně a řekla: „To už je třetí den!! Nevychází, sedí, nemluví, nejí. Nehnul se, ani když si z něj Lassalita a Milchávez udělali součást překážkové dráhy. Nehnul se, ani když ho Bastienitto lákal na cestu na farmu. Nehnul se... co se s ním jen stalo?“
Muffuela, která tušila, co Chillita trápí, jen bezmocně sklonila hlavu. Věděla, že na Chillitův smutek je jen jediný lék...
Pokračování příště
| O sdílení
Betty 18. května 2009 21:13
Jééééé zamilovaní kocouřci :-) No s těma to teda pěkně mává :-)
beta.1 18. května 2009 13:01
Ach ta láska:-),určitě se vše v dobré obrátí,jak jinak:-))))
Evo jako vždy,kvalitně zpracované do detailů,jsi šikulka:-)
Aretka 18. května 2009 11:18
Kočky, Anetka je tele. Ona myslela my dvě. Je prostě KI, že neumí napsat ani komentář bez hrubky. Ale do té hry asi nepůjdem, bojím se, že by Anet ty figurky snědla. Ale honit kostku může být prima, já bych si zahrála.
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Anetka (18. května 2009 11:13)
Anetka 18. května 2009 11:13
Kočky, sluší vám to. Co to hrajete? Kočičáku nezlob se? Tak to mi ještě neumíme.
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Aretka (18. května 2009 11:18)
Maxík 18. května 2009 9:20
Take je mi kluků líto a ještě víc lituji toho. A chudáček i Maxavéz. Mám nějaké tušení.
Fotka je povedená a jsem ráda, že Maxavéz je v dobré společnosti.
Silvie OK 18. května 2009 8:18
Ach Chillito, jak ráda bych Tě podrbkala za ouškama... a Tebe Bubosi taky, musí vám být smutno kluci... Snad se vše brzy v dobré obrátí!
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
