Vášnivé stopy (Chlupézové, díl 58.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 58.

Vášnivé stopy

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

„A jak sebou práskne a začne mu vynechávat srdce, tak hned hop na něj a tlapky na hrudník a zmáčknout... a pustit... a zmáčknout... a pustit... a čumák na čumák a fouknout... zmáčknout... pustit... fouknout...“

Ozvalo se pohoršené vyfouknutí: „Mňaugentko, co to meleš??“

„Mňaugente, opakuji si pravidla resuscitace... až zkočlabuje, budou se nám hodit!“ ukázala Rubbysianta očima na zkamenělého, nehybného Amadea, který vytřeštěně zíral na několik fotografií na stolku před sebou. Na obrázcích byl zachycen mladý, rozcuchaný, rozježený rebel, jak požívá ze sklenky zjevně alkoholický, zrzavý nápoj s pěnou... na jiném obrázku ho objektiv zachytil in flagranti... objektem jeho touhy však nebyla přitažlivá slečna, ale plyšový jedinec jiného druhu... na dalším záběru byl zcela zmožený v alkoholovém deliriu... na dalším záběru opět in flagranti s nahým jedincem úplně nepřijatelného druhu...

Nebylo pochyb. Na všech obrázcích byl otec Amadeos. V době, kdy ještě zjevně nebyl duchovní silou, důstojným služebníkem božím... v době, kdy byl mladým, nespoutaným rebelem.

Otec Amadeos nehybně hleděl na obrázky a jen neovladatelné záškuby levého ucha prozrazovaly, že ještě žije.

Zhluboka povzdechl a obrátil se k Rubbysiantě a Maximososovi, kteří s napětím sledovali každý jeho závan dechu.

Otec Amadeos ztěžka vyslovil: „Dobře. Ano. Nemá smysl popírat. Jsem to já. Odhalili jste mou minulost. Nebyl jsem vždy poslušným pastýřem našich chlupatých duší... ano, měl jsem bouřlivé mládí a mnoha hříchů jsem se dopustil. Co na tom, že již dlouhou dobu v souladu se všemi přikázáními žiji a snažím se konat dobro! Co se stalo, neodstane se. Znáte tedy mou minulost... však co neznám já, to je, proč jste po ní pátrali?? Proč jste slídili a došli až k těmto obrázkům, které, jak jsem doufal, zmizely v propasti času??“

Slova otce Amadea zněla smutně, ale přesto vyrovnaně. Bylo zřejmé, že je připraven nést následky neuvážených činů svého mládí statečně.

Rubbysianta a Maximosos na okamžik zapomněli na své poslání mňaugentů tajné služby a dívali se na otce Amadea téměř soucitně.

Rychle se však vzpamatovali.

Jako první se k řeči nadechl Maximosos: „Otče Amadee, přestože jsme svůj pobyt v domě Missariny chtěli užít jako oddechový, neslužební, nepátrací a nesledovací, okolnosti tomu chtěly, že jsme se dostali na stopu...“

Rubbysianta mu skočila nedočkavě do řeči: „Na stopu velkou jak stopa mamuta... stopa velmi zajímavého případu, který jsme museli vyřešit neprodleně a takříkajíc také pro dobro bližního svého...“

Otec Amadeos se zájmem vzhlédl: „Chceš snad říci, že já jsem učinil něco proti dobru někoho??“

Maximosos odmítavě zamával tlapou: „Ne, ne, to ne, otče... vy jste byl jen na začátku našeho sledování... šli jsme po vašich stopách, abychom odhalili... vypátrali a prověřili něco, co již dlouho trápí a souží Abbygailitu... abychom odhalili její původ. Při tom, protože pátráme důkladně, jsme odhalili vaši minulost. A víme, že vy víte. Za informaci o tom, čí je Abbygalita dcera, nabízíme vám naše mlčení o vaší minulosti!! Víme, že jste jediný, kdo zná Abbygalitino tajemství. Její původ!“

Rubbysianta a Maximosos s napětím sledovali otce Amadea. Ten se zachvěl, tlapy se mu viditelně roztřásly a zorničky se rozšířily zděšením. Na okamžik se zdálo, že omdlí...

Pak se vzchopil, rozčileně vyskočil ze svého místa a několikrát rozrušeně přešel pokojem. Jeho ocas sekal vzduch a doslova vířil velké, zmatené a zlostné úvahy otce Amadea.

Pak se náhle zastavil a naježený, veliký a důstojně majestátní, rozkřikl se na oba mňaugenty: „Mám snad zradit svou čest?? Mám zaprodat důvěru a vše, co je mi svaté, výměnou za vaše mlčení??“

Rubbysianta a Maximosos, neschopni slova, překvapeni výbuchem otce Amadea, jen mlčky, svorně pokývli hlavami.

Otec Amadeos nadskočil rozčilením, pohlédl k výšinám, jako by božstvo žádal o souhlas a vzkřikl: „Nikdy!! To nikdy! Raději vydám v plen svou důstojnost a dovolím, aby má minulost byla vláčena a zveřejněna... ale nikdy nezradím a neprozradím otce Abbygality, svého dobrého přítele!!“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama