Kočičí deníčky

Stránka 130 z 136

19. února 2017 | Autor: Jony

Ako ma moja láska vyhodila z lože

Ako ma moja láska vyhodila z ložeVšetci, čo čítali môj deníček dobre vedia, že moja láska je len jedna. Spolu sa hrajeme, umývame a spinkáme, vlastne všetko v minulom čase. Moja láska je krásna. Má veľké guľaté oči, dlhé nohy a vôbec mi nevadí, že je to mačkopes. Asi 3 dni Elinka celé preplakala. Dvojnohá ukradla našu veľkú mäkkú huňatú deku, akože vyprať. Elinka s plačom začala sťahovať zvyšné deky a s hlasitým štekotom nás všetkých vyháňať zo sedačky. Za 2 dni deku dostala naspäť, no ani mňa už do nej nepustila. Urobila si z nej peliešok, navláčila si tam umelého potkana a dve myšky z Ikei, čo jej Zuzka doniesla minulý týždeň z Bratislavy. Myslím, že jej začalo hrabať. Myslí si, že sú to jej ozajstné šteniatka, ktoré musí ...
18. února 2017 | Autor: Honza Uličník

Myšlenky před spaním

 Myšlenky před spanímMy, kocouři z druhého patra, když jsme včera večer uléhali, jsme si říkali, jestli existuje kočičí nebe. Domovní kocour Láďa tvrdil, že ano. A on to musí vědět, protože mu je šest let. Přemýšlel jsem taky, jestli se může dvounožec dostat za kočkama do nebe, nebo je to nebe jenom pro kočky. Max říkal, že bysme ho měli vzít na milost a propašovat ho tam. Já nevím. Pravda je ta, že jsme, což asi už víte, málem o Silvestra skončili na ulici. Jenom připomenu, že ta dvounožka, co si Jirka před Silvestrem přivedl domů, nás kocoury chtěla vystěhovat. Dopadlo to pro nás ale dobře a Jirka vystěhoval dvounožku. To bylo těsně po té krásné události, když se jí Max vyčůral do bot. Jirka potom z toho ...
14. února 2017 | Autor: Pan Ličoun

Mučení zvané odblešování

Mučení zvané odblešováníTakže, dneska jsem o napsání deníčku poprosil dvounožku, protože se zatím musím drbat na zahradě. Začalo to tak, že jsme se s kočičákama váleli na posteli, a v tom jsem si všimla, že na Bublíčkově kožichu jsou jakési bílé ďubky. Má vši, zděsila jsem se. Začala jsem Bublíčkovi prohrabávat srst a zahlédla jsem ji, malý zrzavý zadeček. Než jsem ho ovšem stihla čapnout, ztratil se v moři chlupů. Když jsme se ocitli v ordinaci u veta, tak na mě kývl, abych mu, jako obvykle řekla, jaký mám "obrovský problém". (Já k němu totiž většinou chodím i s naprostýma drobnostma, takže už se nijak neznepokojuje.) Když jsem mu ale řekla, že mají vši, tak se pousmál, což znepokojilo mě. Vstal od stolu (to ...
7. února 2017 | Autor: Miou

Jak těžká jsou Miouší rána.

Jak těžká jsou Miouší rána.Miouk ve spolek. Dnes vám, moji drazí, popíšu, co práce mám s tou mojí dvounožkou živitelkou po ránu. Tak jak to u nás chodí: V 5.00 hod. začne hrát rádio. Toto mě vzbudí a nastartuje ke každodenní ranní činnosti, která započne tím, že pokud v ten moment DNŽ chrní na boku, tak do ní žďuchám tak dlouho, až se překulí na záda - toto není příliš těžká činnost, neb je v ní vycvičena už od mé předchůdkyně, která se občas v noci dožadovala toho, že jí bude ležet na hrudi – asi jí dělal dobře tlukot dvounožčina srdíčka. Vyškrábu se tedy dvounožce na hrudník a počnu provádět ranní hygienu. Dovolím si poznamenat, že za vskutku vhodné opěrné body pokládám nos či oko své živitelky. Když se celá ...
6. února 2017 | Autor: Aladarko

Ako som zachránil vtáčika

Ako som zachránil vtáčikaSedeli sme dnes v našom vonkajšom domácom kine s dvojnohou, ja v peliešku. Krásne nám svietilo slniečko, tak sme všetci podriemkávali a poočku sledovali predstavenie. Hercov bolo dosť. Vrabci, sýkorky, datel si veselo vyďobávali z krmítiek. Máme ich 3. Drevenú vtáčiu búdku, tá je na jabĺčka a orechy. Krmítko na slnečnicu a smiešnu guľu v sieťke, s ktorou sa večerami hraje Jony. Zrazu sa rozhostilo podozrivé ticho a pri krmítku zostal len jeden nepozorný vrabec. Bodka na oblohe, čo to ticho spôsobila, sa zrazu spustila strmhlav dolu a schmatla vrabca. Som lovec, no viem, že vtáčiky sa nelovia. Vyštartoval som rýchlosťou blesku zachrániť kričiaceho vrabca. Za mnou bežali Jony, Eli, Smudli a ...
4. února 2017 | Autor: Bublík

Můj dosavadní život, mými slovy

Můj dosavadní život, mými slovyNarodil jsem se v Jimlíně u Loun, u paničky, která se o mě mě moc špatně starala. Byl jsem jedna velká bleší dálnice a bydlel jsem se svými dvěma brášky a jednou sestřičkou v malé krabici od bot, v kůlně, daleko od lidí, kterých jsem se kvůli tomu bál, moje dvounožka říká, že jsem nebyl vůbec socializovaný. Bylo mi v té smradlavé krabici od bot se sourozenci dobře. Sestřičku si pak ale oblíbila babička, tak jsme v té krabici, která představovala můj domov, zůstali s bráškama sami, byli jsme kámoši, ale mně bylo moc horko, motala se mi hlava a vůbec jsem neměl chuť k jídlu, ale to nikoho nezajímalo. Bráškové mi všechno snědli a já byl čím dál slabší, potom jednou přišla ta nezodpovědná ...
31. ledna 2017 | Autor: Miou

Jak moje DNŽ na tento web přišla a jak já jsem se následkem toho zamilovala.

Jak moje DNŽ na tento web přišla a jak já jsem se následkem toho zamilovala.To vám tahle ta moje dvounožka jednou brouzdala po netu a nejspíš se snažila dozvědět něco o tom, jakou mají povahu britské kočičky, protože vete jí sdělila, že sošnou postavičkou a délkou kožíšku sice vypadám jako mainka, ale barvu a hlavně povahu mám zjevně britskou, a při tom brouzdání narazila na webové stránky s názvem Modrý kocouř.cz. Zprvu jí zaujalo, jak je tento web hezky graficky zpracovaný, kolik má pododdílů, a hlavně že tam jsou různé rady, návody a doporučení ohledně nás kočiček, a že správce toho webu si na něm zjevně dává moc záležet, protože do něj vkládá i informace z různých statistik, průzkumů a mnoho dalších nejen zajímavých, ale i poučných věcí. Tak začala tento web ...
27. ledna 2017 | Autor: Miki (5)

Kdo nám leze na zahradu

Kdo nám leze na zahraduOd té doby, co jsme se loni na velikonoce venku hrozně poprali a co pak následně panička zjistila, že nám na zahradu chodí kuna, máme zákaz nočního vycházení. Z počátku se nám to moc nelíbilo, ale zvyknout se dá na všechno. Dnes deníček výjimečně nebude o tom, co jsme kde provedli, ale co nám provedla návštěvnice naší zahrady - kuna, které panička říká Žofka. Kluk jí párkrát v noci viděl, i když poprvé si myslel, že je to Fousek, ale když po něm blejskla očima a zapanáčkovala, došlo mu, že to Fousek fakt není:-). Žofka u nás nebydlí, pouze k nám dochází. Nechává nám tu na zahradě své „poklady“. Na rozdíl od sousedů nemůžeme říct, že by u nás škodila. I když, jak se to vezme... ...
24. ledna 2017 | Autor: Miou

Jak jsem byla u chůváků na dovolené.

Jak jsem byla u chůváků na dovolené.Miouk ve spolek. Tak dneska vám mí drazí zdejší kocouři a kočičandy předestřu, jak dvounožci chůváci s dvounožkou živitelkou, vzájemně přeposílanými zprávami, zhodnotili můj lázeňský pobyt. Jak už jsem v předešlém deníčku zmiňovala, nenadále jsem svou dvounožku živitelku adoptovala dřív, než to ona očekávala, a ona měla už na září drze nejen naplánovanou, ale i uhrazenou dovolenou. Sice o přišetřené kapesné skoro úplně přišla vzhledem k odevzdání jeho podstatné části veterinářce za účelem pokusu o vyléčení mé předchůdkyně z nějaké záhadné nemoci, která jí přepadla (najednou začala strašně hubnout, tak jí odvlekla na vete s tím, že má asi nějaké žaludeční potíže, jenže vete přišla na ...
21. ledna 2017 | Autor: Miki (5)

Proč se s Fouskem snažíme být hodní

Proč se s Fouskem snažíme být hodníO štěkalovi, žijícím v zahradě nad námi, jsem vám už psal. Pro ty, kdo deníček nečetli, tak štěkal je asi roční fena německého ovčáka a jmenuje se Sára. Přiznám se, že jsme se jí s Fousou něco nazlobili, když ji v prosinci 2015 přinesli a byla nám představena. Oproti její předchůdkyni tahle startovala od štěněte na první našlápnutí, a tak jsme ji o to víc společnými tlapkami provokovali u plotu, lezli jí do jejich zahrady, sedávali si na silnici před jejich brankou a pošklebovali jsme se, že my za plot můžeme a ona ne. Trochu se vrátím do loňského léta, kdy její páníčci odjeli na dovolenou a naše panička se nabídla, že si s ní bude chodit hrát, aby jí nebylo smutno. Jídlo jí obstaral ...
20. ledna 2017 | Autor: Kurín

Náš příběh – díl desátý: Kurin a já, Cesta domů – část první; náš den D, úřady za pět minut dvanáct a horor na letišti

Náš příběh – díl desátý: Kurin a já, Cesta domů – část první; náš den D, úřady za pět minut dvanáct a horor na letištiUž večer před naším odjezdem z Ankary se staly hned dva zázraky. První, že se mi podařilo všechny věci přivezené i v Ankaře nakoupené nacpat do kufru. Ani má turecká rodinka nemohla uvěřit, že se mi to povedlo, a s napětím pozorovali, jestli přeplněný kufr opravdu zapnu. Druhý zázrak byl ale ještě o kapku neuvěřitelnější. Hned při příjezdu jsem hlavně Selmu varovala před tím, že domů nebudu brát žádné dárky. Čeká mě tahání velkého kufru, batoh na zádech, přenoska s Kurín a dokumenty v rukách. Jedenáct kilo suvenýrů při minulém odjezdu prostě stačilo. A opravdu, má žádost byla vyslyšena, domů jsem dostala jen decentní mini dárečky, které jsem dala do batohu, kde už byly jen věci pro Kurín. ...
19. ledna 2017 | Autor: Miou

Jak jsem ke svému jménu přišla.

Jak jsem ke svému jménu přišla.Miouk ve spolek. Tak v tomto deníčku vám popíšu, jak jsem za mohutných oslav, v kolektivu nového dvounožčího příbuzenstva, ke svému jménu přišla. Když jsem se v sobotu 23. 7. vzbudila, tak jsem se hezky napapkala, nejdřív jsem dostala mističku s vlažným kotěcím mlíčkem, a pak výživnou kotěcí konzervičku, pak jsem si chvíli hrála s DNŽ, a když jsem se potom spořádaně dobrala na bedýnku, tak moje dvounožka vzala takovou divnou malou věc, dala si jí k uchu a pravila: „Dobrý, už můžem“. Ňák jsem tedy nechápala, co tím myslí, ale najednou mě popadla, nasadila mi kšírky, už nový, protože ty, co jsem podědila po Bastet, mi byly i na nejmenší utažení moc velký, nacpala mě zase do batožku a nesla mě ...
17. ledna 2017 | Autor: Miou

Jak jsem adoptovala mojí DvouNožku Živitelku.

Jak jsem adoptovala mojí DvouNožku Živitelku.Miouk ve spolek. Když moje předchůdkyně Bastet dne 9. 7. 2016 umřela dvounožce v náručí, tak se dvounožka psychicky složila, neustále brečela a nechtěla chodit domů, protože tam prý na ni všechno padá, a je tam strašný ticho, a sama se v opuštěném společném pelíšku bojí (měli s Bastet heslo, že jak kocouří, tak člověčí nápadníky budou držet v přiměřené vzdálenosti od jejich společného pelíšku, aby měly aspoň doma klid). Její rodina, byť chůváci už byli přestěhovaní na „starou tlapu“ do Poděbrad, a místo nich do jejich původního bytu přestěhovaný dvounožčin bratr s manželkou a dvěma psama, dospěli k názoru, že si bude muset pořídit novou kočku, protože takhle to s ní dál nepůjde. Akorát se ...
16. ledna 2017 | Autor: Miou

Před-Miouší doba

Před-Miouší dobaMiouk ve spolek. Tak jsem konečně dokopala tu svou dvounožku živitelku ke spolupráci na vytvoření deníčků. Musím tedy ovšem začít mými předchůdci. Tak tedy kdysi dávno tomu... Bylo, nebylo, do rodiny mé dvounožky, když byla ještě malé dvounožčátko, se dostala černá kočka a černý kocourek. Byli tedy pravda asi dva kočičáci ještě před nimi, kteří, protože matka dvounožky nebyla s to poznat, zda jsou to kočky či kocourci, byli pojmenováni po postavě z italského filmu Dívka s pistolí, Makalúzo Vinčenzo, jenomže ti odkudsi přišli a vzápětí zase odešli, takže se nedají příliš počítat – byť si dodnes dvounožka pamatuje, jak lítala po židovských pecích a ječela na všechny strany: „Makalúzo ...
31. prosince 2016 | Autor: Murinek (2)

Jak jsem se dostal k mé milující rodině :-)))

Jak jsem se dostal k mé milující rodině :-)))Na podzim roku 2013 jsme byli s mým přítelem u naší babičky. Večer asi kolem 22. hodiny šel přítel na dvůr a vrátil se se slovy: "Venku u hlavních dveří jsou malá koťátka, já vyjdu ven a tam leželo zchumlaných 5 malých drobečků. Okamžitě bez váhání jsme jim venku udělali teplý příbytek a každý den se těšili a pozorovali, jak se jejich kočičí maminka o ně pečlivě stará. Koťátka odrostla. Jedno krásné, původně úplně jiné, jsem si natolik zamilovala, že bylo jasné, že si ho necháme. Pak zanedlouho přijela neteř a se slovy: "Teto, ten bílo-mourovaný je taky krásný, nechejme si i jeho, aspoň budou na dvorku dva :)" Tak říkám: "OK, proč ne :))" Jinak, zbylé 3 sourozence jsem rozdala. Jenomže ...
27. prosince 2016 | Autor: Míša (6)

Natažený sval

Natažený svalDobrý den, moc prosím o radu. Můj kocourek, kterému bylo v červenci 10 let, si v listopadu, to ještě lítal venku, údajně natáhl sval na pravé přední pacce. Dostal injekce, asi proti bolesti a zánětu, jenže ani ne před měsícem se to opakovalo, pro změnu na pravé zadní. Vůbec nemohl ťapat. Zase dostal dvě injekce, vypadalo to, že je všechno v pořádku, že prý jen asi nějak špatně skočil. Prý asi natažený nebo natržený sval. Syčel a prskal, když jsem mu na tlapičku sáhla, asi to bolelo, ale nic oteklého neměl. U veterináře udělal taky pěknou scénu. Ale opět se mi zdá, že kulhá. Může to už být věkem nebo něco jiného? Jinak baští, všechno je v pořádku, ale moc mě trápí ta jeho packa. Děkuji za ...
26. prosince 2016 | Autor: Honza Uličník

Jirka nás asi zradil

Jirka nás asi zradilMy kocouři z druhého patra, již bydlíme s Jirkou skoro tři roky. Toto jsou naše třetí Vánoce, kdy jsme Jirku k sobě pozvali. Tedy, lépe řečeno, nastěhovali jsme se do jeho bytu a pomalu si Jirku převychovávali k obrazu svému. Mysleli jsme, že máme vyhráno. Ale nemáme, jsme se spletli. Zjistili jsme, že nás Jirka podvádí a určitě nechodí do jiné výrobny peněz. Slyšeli jsme totiž, jak sousedka říká: "Jiří, co to bylo za kočku, jak jsem vás potkala na ulici?" Ano, četli jste dobře. KOČKU. Znamená to, že nás Jirka podvádí s nějakou jinou kočkou? A co když je to kocour? Co nám to Jirka udělal, má přeci nás. NÁS. A zradil. Já i Maxík jsme z toho smutní. Slíbili jsme si dokonce, že té kočce ...
21. prosince 2016 | Autor: Čertík (5)

Moje zlatíčka

Moje zlatíčkaMilí modrokocouřáci, dnes se s vámi musím podělit o včerejší zážitek, který mi dost nedal spát. Čertík se u mě na klíně večer stočil do klubíčka, jak je teď jeho zvykem, a náramně si to užíval. Míša se vyhříval u kamen, prostě idylka. Čertíka jsem hladila a najednou mi ho nějak přišlo líto, že už nemá paničku. Tak jsem mu potichoučku začala povídat (fakt), že ho měla moc ráda, ale že už domov nemá, bude tam všechno jinak, má ho teď tady, u mě, že ho nikdy neopustím a nové paničce nedám. Stejně o něj nemá zájem, ani jednou nezavolala, jak se Čertík má, jak se zadaptoval a jak vychází s Míšou. Na jaře prostě bude bydlet na chaloupce u mě. Dám mu protiklíšťový obojek s magnetem, jako má Míša, ...
18. prosince 2016 | Autor: Miki (5)

Jak jsem nesměl na houby

Jak jsem nesměl na houbyVenku je dnes pochmurné počasí, sníh není, tak mám dost času na drápání deníčku, kterým jsem se v poslední době moc nevěnoval. Zalovím trochu v paměti a vida, tohle by za zapsání stálo :-) Koncem léta začaly v nedalekém lese jak o závod růst houby. Panička nás tedy odpoledne pravidelně opouštěla, vyrážela směr les a po nějaké době se vracela s košíkem plným hub. Mám ji radši pod dohledem na zahradě, tak jsem si usmyslel, že půjdu s ní. Je ale mazaná, vždy se jí podařilo vyklouznout tak, že jsem měl nanejvýš šanci ji vidět, jak se vrací zpátky. Až jednou se mi to povedlo. Kočičí ráj (louka za naším plotem) Už byla za brankou, kde máme s Fousem kočičí ráj, když jsem se k ní přitočil ...
4. prosince 2016 | Autor: Filípek (4)

Fíla marod

Fíla marodZdravím všechny na stránkách Modrého kocouře a zároveň prosím o pomoc. Filípek nám asi před 3 týdny začal čůrat krev. Byla jsem až do večera v práci, tak Michalku doprovodila k veterináři kamarádka. Máme v Kraslicích dva. K tomu jednomu chodíme na očkování, jsme s ním spokojené. Pan doktor mě překvapil. Filipa z přepravky ani nevyndal, od stolu hodil diagnozu - struvity - a Michalce udělal přednášku o tom, jak struvity vznikají. Míša od něj odešla s balíčkem royalek urinare na vyzkoušení. Prý ať změníme stravu a bude to dobré. Tím, že máme v Kraslicích kočičí útulek, má většina mých kamarádek doma kočku. Té jedné to nedalo a volala mi do práce, že takhle teda né, ať Míša znova sbalí ...

Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek. Kdyby něco nefungovalo, e-mňauněte!

Kocouřova veterinární poradna

Škrabadlo
Vše, co se děje na Modrém kocouřovi.cz

Anketa:
Jak často čistíte kočkám záchůdek?

Novinky 24. 5. 2018

Další z článků ... ehm, o kočkách: Proč kočkám v noci svítí oči? Pak nabízíme tradiční výběr toho, co se píše jinde, a nakonec další Kdo jsem.